Položme si otázky:
- kdo hlasuje o zákonech, kdo je příjmá?
- kdo dojednává mezinárodní smlouvy, kdo je ratifikuje?

Jsou to poslankyně, poslanci, senátorky a senátoři. 

K případnému komentáři, zejména zástupců podporující současnou vládu, je nutné připomenout a zdůraznit článeky Ústavy ČR.

Článek 9

(1) Ústava může být doplňována či měněna pouze ústavními zákony.
(2) Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná.
(3) Výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokratického státu.

Článek 10a
(1) Mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci.
(2) K ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v odstavci 1 je třeba souhlasu Parlamentu, nestanoví-li ústavní zákon, že k ratifikaci je třeba souhlasu daného v referendu. Článek 39

(1) Komory jsou způsobilé se usnášet za přítomnosti alespoň jedné třetiny svých členů.
(2) K přijetí usnesení komory je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců nebo senátorů, nestanoví-li Ústava jinak.
(3) K přijetí usnesení o vyhlášení válečného stavu a k přijetí usnesení o souhlasu s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky nebo s pobytem ozbrojených sil jiných států na území České republiky, jakož i k přijetí usnesení o účasti České republiky v obranných systémech mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem, je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců a nadpoloviční většiny všech senátorů.
(4) K přijetí ústavního zákona a souhlasu k ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v čl. 10a odst. 1 je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů.

Článek 41
(1) Návrhy zákonů se podávají Poslanecké sněmovně.
(2) Návrh zákona může podat poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda nebo zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku. Článek 68

(1) Vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně.

 Poslanecká sněmovna kontroluje činnost vlády a je zodpovědná za výsledky její práce.

 

 

Výzva starostům, hejtmanům, obecním a krajským zastupitelům, poslancům a senátorům

obcí a území dotčených plánovaným poskytnutím armádě USA

Vážené dámy a vážení pánové,

obracíme se na vás ve věci „Dohody mezi ČR a USA o spolupráci v oblasti obrany“, která je v současnosti v procesu ratifikace v Poslanecké sněmovně a případně poté bude předložena k ratifikaci Senátu a k podpisu prezidentovi republiky.

Uvedená dohoda vzbuzuje mezi českými občany podobné rozdělení postojů a emocí jako před půldruhým desetiletím podobná dohoda týkající se umístění radaru Národní raketové obrany USA v Brdech. Tehdy statisíce občanů podepsaly petici za vyhlášení referenda o umístění radaru a podobný počet i petici proti umístění radaru. Vláda Mirka Topolánka nakonec v předtuše prohry ratifikaci ze sněmovny stáhla a za čas samotný záměr zrušil tehdejší prezident USA Barack Obama.

Významná část českých občanů – po neblahé zkušenosti se zahraničními armádami na území republiky – zde oprávněně nechce žádné cizí vojenské základny. Ať od agresorů či proklamovaných partnerů. Obyvatelé Čech, Moravy a Slezska po tři staletí nemohli naplňovat své představy o své státnosti, svrchovanosti a suverenitě a i během 105 let, které od obnovení naší státnosti uplynuly, jim bylo podvakráte jejich právo kráceno. V případě německého nacismu i se statisícovými obětmi na životech, v případě sovětské okupace naštěstí šlo jen o stovky obětí, dopady psychické, morální, ekonomické, sociální, kulturní a politické vyčíslit však ani nelze.

Nejen neblahá dějinná zkušenost, nýbrž i dnešní posouzení aktuální dohody, jejího kontextu a detailů, vzbuzuje vážné obavy obyvatel ČR.

Dohoda nezvyšuje bezpečnost naší vlasti, ostatně o ní od vstupu ČR do NATO nikdy nebyly vzneseny jakékoli pochybnosti. Podobnou dohodu po desetiletí nemá asi pětina států NATO a nikdy nezazněly pochybnosti, že by tam vojáci USA kvůli tomu nemohli plnit obranné úlohy, a nijak není zpochybněna případná pomoc vojáků jiných států v ČR. Naopak naplněním dohody se rizika pro ČR zvýší - pro případného agresora zde vzniká 11 vážných cílů možného válečného úderu již nejen proti ČR, ale i USA a to tím více vzhledem k tomu, co tam bude armádou USA umístěno a činěno.

Dohodou se ČR fakticky vzdává své Ústavou ČR dané suverenity a svrchovanosti nad Spojeným státům poskytnutými prostory, neboť jí nebude umožněno kontrolovat kdo a co tam bude umístěno a provozováno. Proto je částí občanů a právníků požadována kvalifikovaná většina pro ratifikaci. Tento požadavek podporuje i fakt desetileté lhůty pro vypovězení dohody, což je za horizont i dalších dvou volebních období a tedy i vlád, které bez možnosti zásahu budou postaveny před hotovou věc. Navíc téma této dohody nebylo předmětem posledních sněmovních voleb, takže vláda nemá volbami legitimizovaný mandát k takovému kroku. Dodejme, že na území ČR vzniknou jakési prostory „bezzákonnosti“, kde nebude mít faktický dosah vyautovaná česká jurisdikce, ale ani jurisdikce USA platná pro území USA.

Z existence pasáží ošetřujících pobyt rodinných příslušníků vojáků USA plyne, že dohoda není tvořena pro časy mezinárodního napětí, kdy by účast zahraničních vojáků byla projevem připravenosti pomoci – do bojů si vojáci své příbuzné neberou. Smysl dohody je tedy širší, posunutý nebo možná i jiný, než je proklamováno.

To je ovšem jen část z problémů a otazníků, které dohoda obsahuje a které způsobí českému státu jako celku, dotčeným komunitám a i jednotlivým občanům. Dohoda může sice některým obyvatelům přinést i nějaké osobní benefity, které však zdaleka nemohou vyvážit rizika, rozličné dopady a strategická negativa z dohody plynoucí.

Spoluzodpovědnost za případné plnění ratifikované takto problematické dohody budou mít všichni občané naší demokratické republiky, vyšší však bude ležet na jejich politické reprezentaci, od obecních a krajských zastupitelů přes poslance a senátory po vládu a prezidenta.

 

Z toho důvodu se na vás obracíme s výzvou, abyste využili svého politického a společenského postavení buď k odmítnutí ratifikace nebo k přijetí opatření, které budou alespoň snižovat možná nebezpečí a případné škody.

Vytvořte společenství samospráv s vojenskými útvary, zvláště pak s cizími základnami. Pomozte vytvořit obdobné společenství občanů obcí s vojenskými útvary, resp. s cizími základnami. Žádejte vládu o vytvoření stálé trojstranné komise pro sledování a hodnocení činnosti a dopadů základen, kde budou vedle zástupců českých ústředních orgánů a americké strany i zástupci dotčených obcí a krajů. Žádejte vypracování každoroční zprávy o působení základen a o plnění dohody a jejího smyslu. Především však žádejte výstavbu objektů civilní ochrany, vybavení evakuačními prostředky a vypracování postupů pro krizové situace. Žádejte poslance, aby vyslovili případný souhlas s ratifikací dohody až po splnění těchto životně důležitých potřeb. Přijmout dohodu bez toho, že bude nikoli slovy, nýbrž skutky - vystavěnými kryty a výcvikem místního obyvatelstva - zajištěna jejich naděje na přežití, je hazard a neúcta ke spoluobčanům. Vedle toho je už jen drobností požadavek, aby stát nahradil místním občanům ekonomické ztráty z poklesu cen jejich nemovistostí v blízkosti základen.

Možná, že se někomu mohou zdát zmíněné požadavky přemrštěné. Je třeba si však uvědomit, koho současná vláda zve na nekontrolovaný pobyt do naší vlasti. Již před lety Congressional Research Service, tj. instituce Kongresu USA, publikovala přehled použití vojenské síly USA v dějinách – nyní to vychází, že ze 247 let své existence ve 231 kalendářních letech USA užily své armády k řešení mezinárodních nebo i domácích sporů. Asi i z tohoto přehledu vycházelo Ministerstvo zahraničí ČLR, když prohlásilo, že USA se během 55 let po 2. světové válce zapojilo do 80 % válečných konfliktů, které se na Zemi za tu dobu odehrály. Dle World Beyond War mají USA přibližně 835 základen v cca 80 státech, z nichž dle indexu demokracie je 38 považováno za poloautoritářské, autoritářské nebo kolonie.

Je tudíž zřejmé, že USA nemají takřka žádné zábrany při používání síly a využívání svých smluvních partnerů. Tudíž je záhodno být ve vztazích s USA velmi obezřetný a pokud si někdo nechce nebo nemůže zvolit zásadu, že jeho „cíl je nebýt cíl“, měl by se snažit rizika, jež podstupuje, alespoň minimalizovat.

V demokracii každý neseme díl spoluzodpovědnosti; společně se to ovšem nese snáze, proto jsme se na vás obrátili a přednesli své názory a podněty pro vás, abychom v budoucnosti mohli všichni s čistým svědomím zhodnotit případ tzv. obranné dohody s USA.

S pozdravem

Eva Novotná, mluvčí iniciativy Ne základnám

Praha 20. 6. 2023