Balada o jednom snu
9.11.2023 - NE zakladnám ČR
Byla jednou jedna Jana,
a ta měla velký sen,
v kterém míru zvoní hrana,
a je konec OSN.
V tom snu stála v zlaté zbroji
a na meči měla krev.
Co ji plně uspokojí?
Spoustu padlých – mocný řev.
V tom snu mnohé války vedla:
Bál se Číňan – chvěl se Rus.
Přestat válčit nedovedla,
mír byl pro ni čirý hnus.
Jak se někde něco stane,
aniž chce snad vědět víc,
vzplane srdce odhodlané,
nejkrutější z bojovnic.
Svědomí? To nemá žádné.
Klidně zničí celý svět.
Pro ni ať si národ padne,
ona nezná cestu zpět.
V tom snu byla lítou saní,
která spálí vlastní stát,
a jen další zbraně shání,
neb jí válka nedá spát.
Chce víc mrtvých a měst v suti,
touží slyšet nářek vdov,
jejichž muže zemřít nutí
pro pár vzletně prázdných slov.
Plameny svět polykaly:
Co si víc jen mohla přát?
Když padaly katedrály,
vzbudila se akorát.
Zklamaná, že svět dál stojí,
sepsala pár hutných vět,
jak je připravena k boji,
což ví celý Internet.
Z jaké země je ta žena,
co má plíce jako měch,
a je žlučí potažená?
Peklo hřímá: Přece z Čech...
« zpět