Návrh ruského prezidenta Vladimíra Putina, aby Spojené státy přesunuly plánovanou evropskou část svého protiraketového systému do Ázerbajdžánu, vytváří novou situaci. Pokud jej administrativa Spojených států odmítne, podá tím další důkaz, že základny v České republice a Polsku nemají sloužit obraně před Íránem, jak se oficiálně tvrdí, ale že se mají stát prvním krokem v budování systému zaměřeného proti Rusku. Jak známo, iniciativa Ne základnám účast České republiky na takové dobrodružné politice ostře odmítá, protože by byla v rozporu se základními bezpečnostními zájmy České republiky.

Pokud administrativa Spojených států ruský návrh přijme, zdálo by se, že si Evropa může oddechnout. Zmizela by hrozba zcela zbytečného konfliktu s Ruskem a hrozba rozštěpení Evropy, kterou základny a České republice a Polsku vyvolávají. Klidně by mohli spát ti Evropané, kteří přes všechny opačné indicie věří na nebezpečí íránských raket. Základna v Ázerbajdžánu by před raketovým útokem Íránu, byť ve skutečnost nesmyslným a prakticky nemožným, ochránila celou Evropu.

Putinův plán ale vytváří nový problém. Nová nejmodernější radarová a raketová základna v blízkosti íránských hranic by zvýšila možnost útoku Spojených států na Írán a dál by vyostřila napětí v této oblasti. Spojené státy takový „preventivní útok“ už delší dobu plánují a vlivné americké skupiny k „bombardování Íránu“ otevřeně vyzývají. Nelze vyloučit ani použití jaderných zbraní proti Íránu.

Válka proti Íránu by měla těžké politické a ekonomické důsledky, které by dopadly i na Evropu. Dlouhodobě by nijak neoslabila snahy dosud nejaderných zemí získat jaderné zbraně, protože právě v nich by tyto země viděly jedinou záruku, že nebudou svévolně napadeny. Chce-li tedy kterákoli z velkých mocností – Spojené státy, Rusko nebo kdokoli jiný – prosazovat politiku nešíření jaderných znraní, musí takovou politiku spojovat s bezpečnostními zárukami pro ty, kdo se jaderných zbraní zřeknou. Co víc: musí také samy začít s jaderným odzbrojením. To je jeden ze tří základních závazků obsažených ve smlouvě o nešíření jaderných zbraní (NPT), který velmoci sice přijaly, ale který od poloviny devadesátých let obnovením jaderného zbrojení porušují.

Požadavkem současnosti je tedy návrat k politice, která prokázala svoji životaschopnost v osmdesátých letech: k politice kontrolovaného, proporcionálního jaderného odbzbrojování všech jaderných mocností, doplněného příslušnými bezpečnostními zárukami. Jedině taková globální a promyšlená odzbrojovací politika může přinést bezpečnost všem – včetně Evropy a České republiky.