Listopad 1989 přinesl nejen nezpochybnitelná pozitivní občanská a politická práva, ale následující vývoj přinesl i negativa a má své oběti. Proto se již několik let schází aktivisté okolo Ne základnám, Alternativy zdola a dalších sdružení, v posledních letech zde na Klárově, aby v době, kdy mainstream nekriticky oslavuje události roku 1989 a další polistopadový vývoj, připomněli i jejich rubovou stranu a blížili se tak objektivnějšímu pohledu nezbytnému pro další pozitivní vývoj naší vlasti.

Věnec za oběti polistopadového vývoje, to nejsou jen bezdomovci, kteří umřeli na mrazu nebo podvýživou či na nedostatek zdravotní péče. Dnes média, ČTK, zveřejnila dva průzkumy. Jeden je z agentury pro výzkum veřejného mínění SANEP, který se týká právě 17. listopadu 1989 a vývoje po něm, druhý je materiál Hospodářské komory ČR. Sanep zjistil, že třetina dotázaných lidí považuje předchozí režim za lepší, že se jim žilo lépe než nyní. Když na to pohlédnete skrze věkovou strukturu respondentů - od 18 do 69 - tak vám vyjde, že starší generace - která to může díky osobnímu prožitku vskutku přímo porovnat - čili od 50 – 60 let nahoru, tak evidentně považuje předlistopadový čas za lepší, že se jim tehdy žilo lépe, než teď. Čili již těmi obětmi polistopadového vývoje nejsou jenom bezdomovci, ale i další lidé od nezaměstnaných po ty, jimž se nevyvinul život, tak jak by si přáli.

Analýza Hospodářské komory vyzdvihuje polistopadové období, hovoří o výrazném růstu životní úrovně, když platy zaměstnanců stouply 14x a ceny jen 7x. Cudně však zamlčela, jak se změnil spotřební koš, kolik v minulosti tvořily z výdajů domácností náklady na bydlení a kolik nyní, Ano, cena srovnatelného auta se zvýšila asi čtyřnásobně, banány donedávna stály svých 17 korun, ale brambory ani zdaleka nestojí sedminásobek někdejších 80 haléřů či 1,60 Kčs, tam jde o nárůst v desítkách procent a kupř. vodně a stočné je 100-násobné.

Vraťme se ještě k listopadu 1989. Lze se domnívat, že tehdy drtivá většina lidí byla ráda, že tehdejší vláda skončila, avšak jak lze doložit dvojicí průzkumů veřejného mínění, které byly tehdy uskutečněny (jeden ještě před Vánocemi, a druhý někdy v prvním čtvrtletí 1990), jenom jednotlivá procenta dotázaných chtěla kapitalismus. Tři čtvrtiny resp. čtyři pětiny lidí zhruba na polovic rozdělěných chtěli buď pokračování socialismu nebo tzv. třetí cestu. Zbylých cca 15 % nevědělo nebo se nevyjádřilo. Nakonec však zmíněných pár procent svoji představu podsunulo ostatním devadesáti procentům a jsme tam, kde jsme. Místo toho, abychom pokračovali socialistickou cestou, „třetí cestou“ nebo alespoň nastoupili do nějakého vlaku rozvinutého kapitalismu 70. nebo 80. let 20. století, tak jsme propadli do kapitalismu Charlese Dickense 1. poloviny 19. století.

Když už se z toho česká společnost po zhruba dvanácti, patnácti letech vymotala a situace se ekonomicky sociálně začala zlepšovat, tak buržoasie, která si navykla na obrovskou míru zisku let 90., když zjistila, že už to nepůjde, přistoupila na sofistikované fašizoidní metody. Už to není otevřené násilí jako v Německu nebo v Itálii 20. a 30. let minulého století, je to velmi promyšlené, je to „boj s dezinformacemi“, různé programy na omezení občanů. Tak, jakými způsoby to nyní můžeme pozorovat: různé projekty v oblastech a problémech, které je třeba řešit, vidíme, že přerostly do takových hloupostí jako Green Deal ap. Seriozní metody vědecké, zdravotnické, jako byla třeba vakcinace, byly zneužity k obrovskému kšeftu.

A my se zde v tom zatím plácáme, v takové lehce koncentrované tekutině, a pokud to chceme přežít a nějak z toho vylézt ven, tak se občas držíme dřev a stromů, co plují na hladině. Měli bychom z těch plujících stromů, z těch x skupin občanů, které se jich drží, stlouci člun, z toho člunu potom udělat základnu, z této základny udělat první „ostrov pozitivní deviace“, potom „souostroví pozitivní deviace“ a nakonec celý kontinent. Takové čluny a základy materiálně technické základny humanitní společnosti. Tomu jsme říkali socialismus. To je naše jediná možnost, ne se utopit v té koncentrované kyselině, ale z těch stromů - jako je náš kroužek a další, udělat čluny, na kterých můžeme plout – a to nejen my - ke skutečně lepším zítřkům.