Podezření z paralelní moci mimo vládu

Moderátorka je přesvědčena, že skutečným důvodem Pavlova odkládání nejsou ústavní paragrafy, ale politicko bezpečnostní kalkulace jeho okolí. Mluví o okruhu poradců a bezpečnostních struktur, které podle ní nechtějí dopustit, aby vláda vedená Andrejem Babišem oslabila jejich vliv. Tvrdí, že proto vznikl tlak na výměnu některých ministrů, například Filipa Turka, a snaha odkládat jmenování tak dlouho, aby se vytvořil obraz rizikové vlády.

Podle Bobošíkové zde vzniká nebezpečný jev, který označuje za vytváření paralelní moci mimo vládu, mimo parlament a mimo zákon. Celý postup je podle ní zakryt jazykem odpovědnosti a hodnot, ale ve skutečnosti znamená posun prezidentské funkce do aktivní mocenské role, kterou ústava nepředpokládá.

Zároveň upozorňuje, že současná situace podle ní odhaluje hlubší, systémový problém. Přímá volba prezidenta dala hlavě státu silný mandát, ale nezměnila parlamentní charakter republiky. Prezident má podle ní slabé formální pravomoci, ale obrovskou motivaci pravomoci obcházet. Výsledek popisuje jako model, v němž si prezident buduje vlastní mocenské centrum, není demokraticky kontrolován a opírá se o symboliku a tradici masarykovského prezidentství. Tvrdí, že pokud se tento chaos nevyřeší, podobná krize přijde s každou další vládou.

Jana Bobošíková v novém dílu pořadu Sedmička plus představuje svou verzi mocenského příběhu, který se podle ní odehrává kolem jmenování nové vlády, konfliktu zájmů Andreje Babiše, role Evropské unie, zákulisí Fialova kabinetu i debaty o válce a míru. Hned v úvodu říká, že dnešní díl je o moci, zákulisí a odpovědnosti a že se dotýká toho, co určí, jak bude země vypadat v příštích letech.

Podle Bobošíkové klíč k současné krizi leží na Pražském hradě. Tvrdí, že prezident Petr Pavel postupuje při jmenování nové vlády v rozporu s tím, jak byla dosud vykládána ústava, a že jeho kroky nejsou ústavní tradicí, ale mocenským manévrem. Připomíná, že prezident má podle ústavy jmenovat premiéra bez podmínek. Přesto podle ní vytvořil tři nové kroky, které v textu ústavy neexistují, žádost o programové prohlášení předem, posuzování jednotlivých ministrů ještě před tím, než je jmenován premiér, a odkládání jmenování s odkazem na závažné pochybnosti.

Bobošíková tento postup přirovnává k praxi prezidenta Václava Havla v devadesátých letech, kdy vznikl pojem pověření k jednání. Podle ní jde o nejasný akt, který prezidentský aparát používá jako precedent. Dnešní situaci popisuje slovy, že prezidentův postup nemá oporu v ústavě a že nejde o plnění role ústavního arbitra, ale o aktivní politickou hru.