Absolvent Fakulty technické a jaderné fyziky ČVUT, účastník tzv. bytových seminářů, signatář Charty 77, po roce 1990 místopředseda ČNR za Občanské fórum, dnes šéfredaktor dvouměsíčníku LISTY a předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání Václav Žák se v otázce radaru přiklání na stranu referenda. Rovněž přesvědčivě argumentuje, že předpokládané rozšiřování amerických základen ve světě představuje pro Rusko reálné nebezpečí.


„… (stoupenci radaru) … uvádějí, že se jedná o obranný systém, a zdůrazňují vděčnost USA za osvobození. Soudný člověk může takovou argumentaci stěží brát vážně. Přece každá antiraketa odečítá raketu z protivníkova arzenálu. A vděčnost při řešení zásadních otázek národní – a v tomto případě dokonce světové – bezpečnosti je ryze emotivní, nikoliv racionální argument.

(…)

Mnoho našich publicistů se .. předhání v duchaplných cvičeních, aby nebezpečný lid (lůza se už neříká) dostali ze hry. Zvlášť poetické jsou komentáře, v nichž autoři apelují na občany, aby nechali tíhu rozhodování na svých volených zástupcích. Přesně na těch, kteří se neobtěžovali, aby si nechali svůj postoj k protiraketové obraně USA ověřit volbami. Ať politické strany tvrdí, co chtějí, o záměru USA postavit na území ČR základnu věděla politická reprezentace už od vlády premiéra Špidly. Celá. Veřejnosti se bála, tak téma před volbami zamlčela. Od koho teď mají politici mandát pro svoje rozhodování?

(…) Americká vláda žádá o možnost postavit u nás a v Polsku základnu protiraketové ochrany. Zeptejme se, proč ji chce! A jaké výhody a nevýhody pro nás bude mít, když s její žádostí vyslovíme souhlas. Pro odpověď se musíme vrátit o dvacet let zpátky, do poloviny osmdesátých let, kdy americký prezident Ronald Reagan vyhlásil svůj program hvězdných válek. V té době spočíval mír na konceptu garance vzájemného zničení. … Existovala(-li) jistota, že ani náhlý jaderný útok nezlikviduje schopnost protivníka na něj odpovědět, pak stačilo zajistit, že protivník nebude vyvíjet protiraketové systémy, aby existovala docela slušně garantovaná rovnováha. Toho se dosáhlo na počátku sedmdesátých let. … S nástupem prezidenta Reagana v roce 1981 zahraniční politika USA přiostřila. Pokud by se USA podařilo vytvořit protiraketový štít, pak by získaly nad SSSR obrovskou výhodu.

(…) (…)

Diskuse o protiraketové obraně se v devadesátých letech stala střízlivější. Už se nemluvilo o umisťování antiraket do vesmíru, tedy ničení raket v první fázi letu. Ani likvidace raket v koncové fázi letu nepředstavovala alternativu, protože je také nesmírně nákladná: antiraketa nemůže být dál než 50 kilometrů od cíle, který má chránit. Další možností je pak ničení raket ve střední části letu. Takový systém sice nemůže odrazit masivní raketový útok, ale může chránit proti omylem vypuštěné raketě nebo ojedinělé raketě vypuštěné „gaunerským“ státem. Americký Národní systém protiraketové ochrany (NMD) má několik vrstev: včasné varování na družicích, pozemské radarové stanice, pozemská sila s antiraketami a lodě Aegis, které mají na palubě jak radar, tak antirakety. Základny u nás a v Polsku mají být součástí tohoto systému. (…) (…)

Zopakujme: jde o součást amerického systému Národní protiraketové obrany, která proti raketám zasahuje ve střední části jejich letu, tedy když je raketa nejméně 130 kilometrů nad zemí. Níže už teplo vyvíjené třením o atmosféru vyřazuje naváděcí systém antirakety. Je proto prakticky vyloučené, že by systém mohl chránit celou Evropu. Jakou část Evropy by systém chránit mohl, jsme se – kupodivu – zatím nedověděli.

… Stoupenci radaru mají pravdu, že za kolektivní bezpečnost je třeba platit. Ovšem zde je třeba zbystřit pozornost: o jakou kolektivní bezpečnost se jedná? My jsme členy NATO, radar chce stavět vláda USA. Jiné členské země NATO mají k tomuto záměru vážné výhrady. … dnešní Rusko má naprosto legitimní starost o svou bezpečnost. A nejen Rusko, i další regionální velmoci. Je pravda, že by instalace radaru a antiraket v ČR a Polsku nedokázala zabránit útoku Ruska, ale zde je třeba vzít v úvahu, že USA budují globální systém s jedenácti podobnými instalacemi na celém světě. Spolu s loďmi Aegis by dokázal po překvapivém úderu na Rusko zachytit odvetný útok. O této možnosti se otevřeně diskutuje.

Protiraketový systém tak narušuje koncept garance vzájemného zničení – a tím také bezpečnostní rovnováhu ve světě. Co z toho plyne? Rusko a další státy odpoví novým kolem zbrojení. Budou vyvíjet „chytré“ zbraně, schopné překonat antiraketové systémy. To je ovšem v příkrém rozporu s požadavky na zachování světové bezpečnosti. Scénář, podle něhož k jadernému útoku na USA dojde mezikontinentální balistickou raketou, je přitom nanejvýš nepravděpodobný. Start rakety by identifikoval zemi a vystavil by ji zničující odvetě. Mnohem spíš by bombu na místo dopravila loď nebo raketa krátkého doletu odpálená z lodě v blízkosti amerického pobřeží. … Systém předstírá zvýšení bezpečnosti Spojených států, přitom ji ve skutečnosti sníží, protože roztočí závody ve zbrojení. Investovalo se do něj už 80 miliard dolarů, není dostatečně spolehlivý a neumí USA ochránit před nejpravděpodobnějším scénářem útoku.

(…) Za věcnou diskusi stojí i koncept referenda. … Žádný zákonodárce dnes nemůže plně rozumět snad ani setině legislativy, kterou schvaluje. Je odkázán na informace z druhé ruky. Tou bývají – jak jinak – zainteresované strany … lobbisté. … Ale je-li legislativní proces doslova zamořen lobbingem, kde brát nezaujatý názor? Část politických teoretiků se v této situaci obrací – k té veřejnosti, kterou někteří politici považují bezmála za lůzu. I když veřejnost nemá k dispozici všechny informace … má jednu obrovskou výhodu – není možné ji ovlivnit metodami politického lobbingu. Pokud se veřejná diskuse nezvrhne v jednostrannou propagandu, může být výsledek lidového hlasování nezaujatější než hlasování v parlamentu. A existuje ještě další podstatný důvod pro referenda: v kampani musejí dát politici karty na stůl a snažit se veřejnost přesvědčit. … Referenda jsou výjimečnou příležitostí, jak politiku přivézt zpět k lidem a umožnit jim, aby rozhodovali sami. Je to namáhavé, ale stojí to za to.“


Zdroj: Listy 4/2007