Výklad Doc. L. Pekárka o psychosomatických onemocněních mi připomněl podobnou argumentaci prof. V. Bencka (1) z r. 1998 o psychosociálních potížích vlivem záření sovětského radaru u Skrundy. Domnívám se, že je vhodné připomenout tehdejší události. Jednak lze v nich nalézt vysvětlení pro mnohé aspekty vývoje u nás, jednak byl sledován vliv záření na prostředí a zjištěné poznatky byly publikovány v prestižním časopise.

Několik řádků z historie

Radar u Skrundy byl uveden do plného provozu 1970-1. Jednalo se o zařízení s dosahem cca 6000 km s pulsním provozem, určené pro včasné varování před útokem balistických raket. Od roku 1980 se nedaleko starého začal budovat modernější radar. V období 1990-1, kdy Lotyšsko usilovalo o samostatnost na Sovětském svazu, se projevily mezi obyvatelstvem značné námitky vůči zdravotním důsledkům provozu radaru. Jako arbitr v záležitosti se angažoval i president Clinton a USA věnovaly cca 8 milionů dolarů na demolici nového, ještě nedokončeného zařízení. S Ruskem jako následníkem Sovětského svazu Lotyšsko uzavřelo smlouvu o dalším využívání starého radaru ruskou armádou do 31.8.1998.

Studie o vlivu záření radaru u Skrundy

Prof. V. Bencko soudí, že námitky vůči radaru byly psychosociálního charakteru, protože reálné ohrožení zdraví se prý neprokázalo a stesky obyvatelstva ustaly po demolici nedostavěného zařízení, přestože starší radar zůstal ještě v provozu. Pravděpodobně mylným překladem umístil Skrundu do Litvy, ačkoli se nachází v Lotyšsku. Závažnou nesrovnalost, pohybující se již na hranici profesního poklesku, však spatřuji v tom, že uvádí pouze jedinou odbornou práci, ačkoli bylo vypracováno více nezávislých studií o vlivu radaru na prostředí, jejichž soubor vešel do světového povědomí pod názvem “The Skrunda Radar Study” (Studie o radaru u Skrundy). Byly publikovány 1996 v mezinárodním renomovaném časopise The Science of the Total Environment (nyní Science of the Total Environment) v současnosti s placeným přístupem. Výsledky jednotlivých studií byly citovány mnohokrát jinde a v publikaci (2) je rozebrána podrobně celková problematika nízkoúrovňového neionizujícího záření s množstvím literárních odkazů. Jsou v ní uvedeny nejen závěry studií o radaru u Skrundy, ale i sledování vlivu záření jiných radarů na osoby v dalších zemích (např. Polsko). Situace u Skrundy se přirovnává k “živé laboratoři” dlouhodobého působení vlivu záření s nízkou intenzitou. Z více různých pozorování se uvádějí zejména následující zjištění:

1. Děti měly méně vyvinutou paměť a pozornost, vyznačovaly se pomalejšími reakcemi a menší výkonností motorických funkcí ve srovnání s kontrolní neozářenou skupinou,
   
   
2. projevilo se až 6x více zlomů na chromozomech erytrocytů ozářených krav oproti neozářeným,
   
   
3. od roku 1970, kdy byl radar uveden do plného provozu, se zpomalil růst borovic v okolí 4 km,
   
   
4. při modelové studii ozařování závitky mnohokořenné, zástupce místní vodní flóry (vyskytuje se běžně i v České republice), vybrané pro svůj poměrně krátký životní cyklus, se při intenzitě záření odpovídající provozu radaru snížila délka života a projevily deformace.

Ozařování amerického velvyslanectví

Jednalo se i v tomto případě o psychosomatická onemocnění? Odtajnily se totiž informace o vlivu záření na osoby na americkém velvyslanectví v Moskvě, které bylo od konce šedesátých let více než 10 let ozařováno mikrovlnami ze sovětských zdrojů. Našly se hematologické změny, které sice nevedly k akutním zdravotním potížím, ale v průběhu dlouhodobého sledování se zjistilo zvýšení rizika úmrtí na rakovinu a leukemii (2). Ukázalo se, že je nutno vzít v úvahu dlouhou latenci chorob, jakými bývají různé typy rakoviny.

O roli propagandy

Ve vzrušených sporech o radar u Skrundy se projevila cílená propaganda. Bohatý rejstřík metod propagandy včetně Čulíkova příkladu “red herring” jednoduchou formou rozebírají Koukolík F. a Drtilová J. v úvahách o stupidologii (3). Manipulace počínají od zjevného popírání, lhaní, uplácení (tzv. finanční kompenzace) nebo vypouštění pokusných balónků (viz předběžné posouzení vlivu na zdraví) a končí persekucemi kritiků. Proto nezbývá, než se poučit o metodách propagandy a veřejně je odhalovat.

Pokusný balónek v podobě předběžného posouzení vlivu na zdravotní stav (4)

V době, kdy je téměř v každé domácnosti mikrovlnná trouba a možný destruktivní vliv mikrovln je nepopiratelný, spor o působení záření se přenáší na dodržení “bezpečných” limitů Nejde o specialitu elektromagnetického záření, podobná situace je také s emisemi hluku aj. Celou lidskou populaci nelze shrnout jedním nebo snad několika čísly. Limit má ve svých základech statistický charakter, skrývá se za ním počet “přípustných” obětí nebo různých poškození zdraví na určitý počet obyvatel. Jinými slovy, vliv podlimitních hodnot. Limity často nezohledňují dlouhodobé, popřípadě až celoživotní podlimitní působení a letitou latenci chorob jako je rakovina. Pravděpodobnost nebezpečných následků se zjišťuje rizikovými analýzami, což se ve zdravotní studii neučinilo. Nejde o nezvládnutelné postupy a existuje renomovaný časopis Risk Analysis, který se metodami rizikových analýz zabývá. Ve skutečnosti se provádějí, u vojenských akcí jsou však obvykle utajovány.

Nebyla posuzována ani zjišťována celková expozice obyvatel mikrovlnným zářením z různých zdrojů s přihlédnutím na váhu účinku různých částí spektra.Vlastně žijeme, obrazně řečeno, v “oceánu zaření” z různých sítí – mobily, rozhlas, televize, dále z počítačů, mikrovlnných trub, neodrušených elektrospotřebičů aj. K tomu se přidává v současnosti třeba i ozařování z dopravních radarů, které se rozptyluje nejen ve směru automobilu. Někdy se tento stav nazývá jako “elektromagnetický smog”. Jestliže byl sledován vliv ozařování amerického velvyslanectví v Moskvě, pravděpodobně se zjišťoval vliv záření na obyvatelstvo a obsluhu amerického radaru, který má být přemístěn do Brd. Tyto údaje si měla česká strana vyžádat a připojit k posouzení na zdravotní stav.

Posouzení by mělo zahrnovat epidemiologickou studii zdravotního stavu obyvatelstva, o kterém se v textu nic neuvádí. Uvažuje se sice o pravidelném sledování zdravotního stavu, ale co se tím rozumí a jaké zdravotní informace se budou sledovat, není specifikováno. Zaznamenal jsem v médiích, že Ministerstvo zdravotnictví přislíbilo vyslat psychiatry k namátkovým kontrolám. Tak to mi už připadá jako fraška.

Také se rýsuje nezanedbatelný vliv placení regulačních poplatků, aby lékaři nebyli zatěžováni banálními stesky. Nelze tedy předpokládat, že by si někdo přišel stěžovat na nějaké bolení hlavy nebo si dokonce nechal zkontrolovat, zda jsou na jeho chromozomech zlomy. Ty zpočátku nepůsobí žádné tělesné potíže a případné následky možná pocítí až potomci. Lze potom očekávat nějaké objektivní sledování vlivu záření na zdraví, je-li záměrně kladena překážka k návštěvě lékaře? S vlivem regulačních poplatků se posouzení nevyrovnává.

Posouzení vlivu na zdraví obyvatelstva, které se spokojilo jen porovnáním úrovně záření s limity, aniž autoři provedli řádnou rizikovou analýzu na základě současných vědeckých znalostí o vlivu záření včetně vyhodnocení poznatků z místa přemísťovaného radaru a ponechala stranou současný zdravotní stav obyvatelstva, je naprosto nedostatečné. Přestože posouzení je označeno jako předběžné a definitivní závěr může být učiněn až po výstavbě radaru, některá média i politikové už tvrdí, že byla jednoznačně prokázána neškodnost záření.

O posuzování vlivu na životní prostředí

V České republice se při posouzení vlivu staveb na životní prostředí má postupovat podle zákona 100/2001 Sb. Záměr výstavby je v podstatě znám a naši poslanci navštívili místo, kde se nachází radar, který by měl být přemístěn do České republiky. Je zřejmé, že systém protiraketové obrany představuje vážný zásah do životního prostředí dokonce s přeshraničním vlivem (Polsko, Slovensko, Rakousko aj.). Podle zmíněného zákona dokumentaci o vlivu na životní prostředí zpracovávají osoby s oficiální autorizací a kdyby vláda zvolila za svého zmocněnce autorizovanou osobu, ta by se jevila veřejnosti důvěryhodněji než T. Klvaňa, který nemá přiměřené odborné vzdělání. A jestliže se k němu připojil při setkání s občany známý herec T. Töpfer, byť senátor, připomíná to poněkud grotesku.

Dokumentace vlivu stavby na životní prostředí by měla zahrnout vliv na jednotlivé složky (voda, ovzduší, krajinný ráz, obyvatelstvo, fauna a flóra aj.) nepochybně i při vlastním zásahu systému - sledování a následném sestřelení rakety nebo řešení havarijních stavů, tj. jakým způsobem by byla organizována ochrana obyvatelstva při teroristickém útoku na radar nebo při selhání protiraketového systému. Uvádí se, že v letech 1977-1984 americký systém včasného varování nahlásil na 20 000 falešných poplachů, z nichž 1000 bylo natolik vážných, že byly do pohotovosti uvedeny jak rakety tak bombardéry s atomovými zbraněmi (3). Svět se ocitl několik minut od jaderné války. Něco podobného se asi dělo i na sovětské straně.

Dosud se pozornost soustředila jen na zdraví lidí. Studie o záření radaru u Skrundy však ukázaly, že jsou ovlivněny i jiné organismy. Moderní metody metagenomiky umožňují nyní poměrně snadnou genetickou charakteristiku prostředí a bylo by vhodné vyžádat si americké údaje o působení záření na faunu a flóru v okolí přemisťovaného radaru.

Zatím činnost vlády nelze považovat za posuzovaní vlivu na životní prostředí ve smyslu zákona 100/2001Sb., i když se v médiích už rozebírá, kdo bude v parlamentu hlasovat pro nebo proti radaru.

Závěrem

Jsme denně vystaveni nejrůznějším rizikům poškození zdraví i ztráty života a legislativa i naše životní rituály zahrnují množství aktivit k minimalizaci těchto rizik. Bohužel se zapomíná, že neexistuje obecně uznávaná úroveň rizik, akceptování jejich výše závisí na společenské shodě (5). Proto i referendum je možné považovat za přijatelné řešení. Znepokojuje mě však, že vláda místo hledání společenské shody se uchyluje k účelové propagandě. Nevěřím, že hromadění zbraní zvyšuje bezpečnost. Ostatně jeden z autorů Modré šance ODS prof. B. Moldan, nyní senátor za ODS, se kdysi přihlásil k obecné zásadě: “Největším nebezpečím pro člověka je zamoření Země zbraněmi” (6).

Ivan Sommer

Literatura

1. Bencko V.: “Vnímání rizika a management zdravotních rizik prostředí”, časopis EIA č.1/98 (k dispozici též na stránce Ministerstva životního prostředí)
2. Cherry N.: “Potential and Actual Adverse Effects of Radiofrequency and Microwave Radiation at levels near and below 2 mW/ cm² ”, Lincoln University, New Zealand., 1998
   část 1, část 2, část 3, část 4, část 5 (The Skrunda Radar Study)
3. Koukolík F., Drtilová J.: “Život s deprivanty II, Základy stupidologie”, Praha, 2002
4. Předběžné posouzení vlivu radiolokační stanice EBR (European Based Radar) na zdravotní stav populace v okolí vojenského újezdu Brdy, Ministerstvo obrany, Praha, srpen 2007 zde
5. Keeny L.R.: Understanding Life – Threatening Risks, Risk Analysis 15, 627-637, 1995
6. Moldan B., Zýka J., Jeník J.: Životní prostředí očima přírodovědce, Academia/Praha 1979.

Autor je válečný ročník, původním vzděláním technik chemik-technolog s praxí ve výrobě, dopravě a výzkumu. Ve své vojenské službě (chemik major) měl možnost seznámit se blíže s vedením jaderné války a v zaměstnání se věnoval posuzováním vlivu na životní prostředí.