Spolu s mnoha odborníky na mezinárodní otázky tvrdíme, že pro skutečně dlouhodobou a globální bezpečnost (tedy ne tu, ke které jedna stran nutí zbraněmi druhou) je podstatná vzájemná důvěra opřená o mezinárodní smlouvy a jejich dodržování. Můžeme odsuzovat země jako Severní Koreu, Irán nebo i Rusko (a my to děláme) pro porušování dohod, ale západní země, bohužel, samy nejdou příkladem. Ty ostatní pak mají pocit, že existuje dvojí metr, jehož míry stanovuje jenom západní svět.

(...)

Na druhé straně sotvakdo ví, že to byl Irán, který byl partnerem USA v Afganistanu při eliminaci Talibanu nebo že to byl Irán, který v r. 2003 nabízel USA jednání o svém jaderném programu. Pánové Rumsfeld a Cheney to šmahem odmítli, jejich plány již byly dávno jiné. Jak známo, rodič nebo politik, který nejde sám příkladem, může sotva očekávat něco jiného od svých děti nebo obyvatel. Lze pak spekulovat, že z prostého pocitu zahnání do kouta přijímají „neposlušné“ země řešení neakceptovatelná pro svět, která však samy považují za adekvátní těm americkým.

Máme k dispozici názory lidí, kteří se přímo podíleli na vývoji amerického protiraketového systému a byli poradci presidenta Bushe. Tito lidé znalí prostředí americké politiky a vojenských strategií sami říkají, že jedinou spolehlivou cestou je tvůrčí diplomacie (creative diplomacy) a respektované mezinárodní smlouvy. Doporučují také, aby ČR udělala totéž, co například Kanada, která umístění stejného radaru na svém území odmítla.

(...)

Kvalitativně úplně novým nebezpečím mezinárodni bezpečnosti je umísťování zbraní na oběžnou dráhu. Protiraketový systém je předvojem této jasně deklarované konečné fáze. Je naším snem mít ničivé zbraně permanentně nad našimi hlavami, kdy může hrozit nejen konflikt, ale i prosté selhání techniky nedozírnými následky? Jsou tyto prostředky skutečně schopny „vynutit“ si vzájemnou důvěru?

Chci zdůraznit, že výše uvedené poznatky jsme čerpali primárně z originálních amerických vládních dokumentů (např. Národní bezpečnostní strategie USA na http://www.whitehouse.gov/nsc/nss.html, Národní raketová obrana na http://www.mda.mil/mdalink/pdf/bmdsbook.pdf atp.) a dokumentů řady think tanků a organizací různých zaměření. Interpretace skutečného účelu a schopností navrhovaného systému poskytované českými vládními politiky, pracovníky českého ministerstva obrany či americkým velvyslanectvím jsou totiž, bůhví proč, v podezřele jednotném rozporu s informacemi obsaženými v těchto dokumentech.

Ing. Jiří Tutter je výkonný ředitel Greenpeace Czech Republic


Zdroj: blog Jiřího Tuttera na Aktuálně.cz