Poměrně mě zaujal jeden z argumentů příznivců vybudování radaru v Čechách: „Proč se pořád nad Brdy tolik rozčilujete? Proč se o ně pořád tolik staráte? Je to z valné části vojenský prostor a nikdo tam bez propustky nesmí."
Zvláštní, každý člověk přeci logicky tíhne k místu, kde žije, a má k němu citový vztah. Pokud tomu tak není, snaží se prostě přesunout někam jinam a tyto důležité kotvičky zapustit tam. A pokud žijete v tak nádherné krajině, kterou brdské lesy bezesporu jsou, pravděpodobně nezůstanete u toho, že se na ně budete pěkně koukat z okna a říkat si: „Tam ale musí být krásně. Škoda, že tam nemůžu…“ Prostě se jednoho krásného dne zvednete a překročíte pomyslnou čáru vymezenou cedulí „ZÁKAZ VSTUPU“. Kolik zapálených „proradaráků“ tam potkáte, capou si pěšinkami v maskovaném mundůru a jsou stejně pohlcení krásou místa, právě tak jako jste vy.
Možný argument by byl ten, že pokud tolik toužíte po brdském klimatu, můžete si vybrat jinou – přístupnou část Brd. Ano. Pokud mám les „za barákem“, sednu do auta a pojedu 30km do jiného…A tam budu koukat na zplundrované paseky a pak se opět vrátím ke svému vytlačenému důlku v parapetu u okna a budu opět hledět do kraje a vzdychat, jak tam vzadu v tom mlžném oparu asi musí být krásně…Magické Brdy.
A teď pro změnu trocha faktů. Historie obyvatel brdských lesů byla vždycky dost pohnutá (ostatně zhruba jako osudy všech lidí, poblíž kterých svět fackovala maskovaná tlapa armády). Jak to tedy s Brdy a vojenským výcvikovým prostorem bylo? Život v Brdech plynul poklidně, dokud si kdosi nevzpomněl, že stát vlastně potřebuje novou dělostřeleckou střelnici, protože ta stávající byla až kdesi u Malacek a Brdy měly tu smůlu, že byly blízko Praze…Původní vojenský výcvikový prostor Jince byl založen schválením projektu ministerskou radou republiky dne 19. 2. 1926. Budování bylo zahájeno 14. 7. 1927 vyměřováním území a cílových ploch na Jordánu, Toku a Brdě. Proti budování střelnice protestovali nejen místní obyvatelé, ale i mnozí významní buditelé národa (básníci, spisovatelé, herci, vědci), dokonce i část poslanců. Největší protestní akcí bylo doslova povstání lidu proti vykácení 23 kilometrů dlouhého a půl kilometru širokého pásu lesa. Díky tomuto protestu bylo nakonec od této části projektu ustoupeno a k vykácení části lesa nedošlo. Už tehdy tedy odpor místních lidí zafungoval při obraně brdského lesa… Také vesničky a osady zůstaly prozatím zachovány a pokud se zrovna nestřílelo, mohl do brdských lesů, kdo chtěl. Totální vysídlení starousedlíků a uzavření celých Brd pro veřejnost však přece jenom přišlo – s Němci. Okamžitě po okupaci zabrali brdský prostor, přejmenovali jej na Kammwald a zakázali do něj jakýkoliv přístup. Původní střelnici dokonce rozšířili, takže obyvatelé Záběhlé, Padrtě, Kolvína, Skořic a dalších šesti obcí se museli vystěhovat. Teprve po skončení války se obyvatelé vystěhovaných vesnic mohli vrátit do svých domovů. Mnohdy sice bylo třeba postavit domky úplně nové, ale lidé věřili, že před nimi konečně leží klidná šťastná budoucnost. Nikdo tehdy netušil, že po komunistickém převratu se brány prostoru opět neprodyšně uzavřou. Když v roce 1952 došlo k dalšímu rozšíření výcvikového prostoru o tankodrom Bahna u Strašic, obyvatelé Padrtě a dalších obcí se museli v průběhu pouhých dvanácti let vystěhovávat podruhé. Tentokrát ovšem navždy. Při vysídlování bylo doslova srovnáno se zemí 6 obcí: Hrachoviště, Velcí, Kolvín, Padrť, Přední Záběhlá a Zadní Záběhlá. Kupodivu, rok 1989 nepřinesl změnu. Malá naděje sice svitla potomkům vystěhovaných starousedlíků v roce 1995, tehdy se Svaz vyhnanců z Brd, založený v roce 1992, pokusil dostat od vlády zpět alespoň své pozemky. Narazil však na nezájem vyvolaný „zájmem vyšším“. Ve hře byla údajně velká naleziště zlata právě pod jejich bývalými statky. Navíc úřad ministra hospodářství tehdy tvrdil pozůstalým, že jejich rodiče byli za opuštění svých nemovitostí řádně odškodněni. Svaz vyhnanců z Brd se pokusil získat svůj majetek i soudně, ale marně.
V současné době se nad Brdy opět stahují další mraky – spíše tedy jeden, bělavý, kulovitého tvaru. Vláda se opět nepozastavuje nad osudy místních lidí – prý je to třeba „těm vidlákům s rádiovkou vysvětlit“(Kontrolní otázka – poznáte autora citátu?). Opět bude obyvatelům Středních Brd vysvětleno, že na jejich názorech a potažmo životech vlastně nezáleží. Ještě, že na to máme PR agenturu, kterou si vlastně i sami částečně zaplatili. Snad to konečně brdští pochopí…