Poslání a vývoj protiraketové obrany
Od 70. let 20. století začaly Spojené státy zkoumat možnost vybudování systému protiraketové obrany. Původní projekt, který počítal s umístěním senzorů i prostředků ničení nepřátelských raket v kosmu, se však nikdy nepřiblížil realizaci. Důvodem byly technické obtíže a také konec studené války. V atmosféře všeobecného uvolnění se zdálo zbytečné vynakládat obrovské peníze na projekt protiraketové obrany.

V průběhu 90. let se však objevily nové hrozby. Šíření a technický rozvoj raketových technologií přinesly nebezpečí útoku balistickými raketami ze strany tzv. darebáckých států. Spojené státy proto již za prezidenta Clintona obnovily práci na systému protiraketové obrany s novým zadáním. Nikoli již bránit před masovým útokem, ale dokázat zničit několik málo útočících raket odpálených nepřáteli, které nedokáže zastrašit hrozba odvetného úderu.

Práce na protiraketové obraně byly významně urychleny po 11. září 2001. V roce 2002 zřídil Kongres Spojených států agenturu MDA (Missile Defense Agency), která koordinuje budování protiraketové obrany.

Hrozba balistických raket
Balistické rakety jsou střely schopné nést zbraně hromadného ničení na velmi dlouhé vzdálenosti. V poslední době se významně rozšířil počet zemí, které balistickými raketami disponují. Kromě hlavních světových mocností jsou to například tyto země: Lybie, Egypt, Sýrie, Saudská Arábie, Pákistán, Indie, Izrael a další.

Největší obavy vzbuzují Severní Korea a Írán, které vyvíjejí nejen rakety dlouhého doletu schopné zasáhnout Evropu a Spojené státy, ale i jaderné zbraně. Hrozbu však nepředstavují jen státy, ale je zde také možnost, že by se raket mohly zmocnit a odpálit je různé teroristické skupiny.

Fungování protiraketové obrany
První krok k zneškodnění útočící rakety je včasné zpozorování startu, což je úkolem družic na oběžné dráze kolem Země. Po jejich upozornění se zapnou radary, které propočítávají dráhu balistické střely a určí, zda se jedná o útok.

Pokud ano, během několika minut vystartuje vstříc raketě interceptor, který jí nárazem zničí ještě ve střední fázi letu vysoko nad atmosférou. Interceptory mohou být umístěné buď na lodích nebo v podzemních silech a na cíl je navádějí zaměřovací radary.

Poslední možnost zničit raketu je v závěrečné fázi letu, kdy již klesá na cíl. K tomu slouží například mobilní systémy Patriot. Ty však nedokáží spolehlivě ničit rakety dlouhého doletu, které na cíl klesají vysokou rychlostí a z velké výšky.

Spojené státy nyní vyvíjejí i obranné systémy schopné ničit nepřátelské rakety v první fázi letu, kdy teprve nabírají rychlost a výšku a jsou tedy nejzranitelnější.

Současný stav a plány rozvoje protiraketové obrany
Již rozmístěné prvky protiraketové obrany poskytují základní ochranu severoamerickému kontinentu. Start nepřátelské rakety zaznamenají družice a radary včasného varování v Grónsku, Velké Británii, Japonsku, na Aljašce a v Kalifornii, které sledují a propočítávají její dráhu. Interceptory umístěné na Aljašce a v Kalifornii dokáží raketu sestřelit. Systém však zatím nijak nechrání evropské členy NATO.

Spojené státy proto plánují rozšířit protiraketovou obranu i o evropský pilíř, který poskytne ochranu jejich evropským spojencům a zdokonalí ochranu USA. Toto rozšíření protiraketové obrany předpokládá umístění zaměřovacího radaru a interceptorů ve střední Evropě.

NATO připravuje svůj systém ochrany před raketami krátkého a středního doletu, který by se měl doplňovat s americkým systémem chránícím před raketami dlouhého doletu.

Česká účast v systému protiraketové obrany
Od roku 2002 probíhaly předběžné konzultace o možné účasti České republiky v systému protiraketové obrany. 19. ledna 2007 Spojené státy oficiálně oslovily českou vládu s žádostí zahájit jednání o možnosti umístit v České republice radarovou stanici.

Vláda ČR ochotu jednat potvrdila nótou 28. března 2007. Od dubna 2007 začala příprava na jednání a v září 2007 začaly vyjednávací týmy obou stran projednávat možnost umístit radarovou stanici v České republice. V případě, že budou splněny podmínky, mezi které patří například zdravotní nezávadnost radaru pro občany ČR, či budoucí propojení systémů USA a NATO, předloží vláda návrhy smluv parlamentu, který o nich rozhodne.

Vláda průběžně informuje parlament i všechny občany České republiky o důvodech, souvislostech a dopadech případné české účasti v systému protiraketové obrany.