(když tak máte rádi ty britské listy - http://blisty.cz/art/39536.html)

15.3.2008
DEMONSTRACE NE ZÁKLADNÁM:
Doktrinářské fiasko na Pražském hradě
Jan Čulík

Navzdory tomu, že přibližně 70 procent české populace odmítá stavbu amerického radaru v České republice, organizaci Ne základnám se opět nepodařilo přesvědčit větší počet českých občanů, aby se dostavili na její sobotní demonstraci proti radaru, svolanou na Hradčanské náměstí v Praze na sobotu ve 14 hodin. Kromě letargie českých občanů je zjevně hlavním důvodem nezájmu české veřejnosti projevit na demonstraci svůj názor, diletantský přístup organizátorů demonstrace.

Každý nezávislý pozorovatel musí uznat, že čeští občané mají dobré důvody pro to, proč téměř tři čtvrtiny z nich odmítají výstavbu amerického radaru na svém území:

* Po dvaceti letech přítomnosti cizích (sovětských) vojsk nemá většina českých občanů přání, aby na českém území byla znovu nějaká cizí imperiální armáda.
* Česká vláda před volbami v roce 2006 záměrně utajila své vyjednávání s Američany o raketové základně pro ČR před voliči. Požádala americkou vládu, aby se o věci veřejně nemluvilo před volbami. Žádná česká politická strana neměla stavbu americké základny ve svém předvolebním programu.
* Výstavbou radaru umístí Topolánkova vláda Českou republiku na mapu světa: Dosud nikdo o ní nic moc nevěděl, většina lidí ani netuší, kde ČR leží, byla zatím mimo globální mocenské konflikty. Výstavbou amerického radaru se ČR dostává do první linie agresivní americké zahraniční politiky a nabízí se mezinárodním teroristům jako terč pro jejich protiúder.
* Existují velké pochybnosti o možné zdravotní škodlivosti radaru, které vláda nerozptýlila.
* Topolánkova vláda nemá v podstatě parlamentní mandát: na základě dvouprocentní většiny v parlamentě nelze dělat razantní politická rozhodnutí, která ovlivní budoucnost země na desetiletí, možná na staletí.

Bohužel, jak bylo zjevné ze sobotní demonstrace, organizace Ne základnám dělá z problému radaru doktrinářské politikum. Tak se problém radaru stává politickým fotbalovým míčem mezi českou tzv, "pravicí" a "levicí" a při ideologickém zkreslení se ztrácí meritum věci.

Stoupenci údajné české "pravice" nehorují pro radar, protože by věděli, co to bude pro Českou republiku znamenat, protože by byli seznámeni s technologickou problematikou nebo znali postoj americké vlády vůči středoevropským zemím a dokázali by zaručit, že Spojené státy oplátkou za to, že jim Češi dovolí svou zemi militarizovat, do budoucna ochrání českou nezávislost a demokracii; ne, pohybují se ve virtuálním světě podle této umělé logiky: "Jsem antikomunista => nenávidím tedy Rusko => miluji Spojené státy =>symbolicky jsem automaticky pro všechno americké, protože je to dobré, a tedy i pro radar. Je to pošetilý postoj, který nerespektuje realitu. Je jistě do značné míry založen na traumatech, způsobených sovětskou okupací a desetiletími komunistické totality, jenže dnešní svět je jiný.

Velmi obdobným způsobem - doktrinářsky a ideologicky - prezentují aktivisté ze skupiny Ne základnám svůj odpor proti radaru. Jejich argumentace je sice trochu logičtější a věcnější, než argumentace pravičáků, kteří svou podporou radaru žijí zcela ve virtuálním světě. Jenže stejně má závažné chyby, které pak nutně odrazují většinu populace. Je potom logické, že občané jejich protesty nepodpoří.

Zklamáním byl v tomto smyslu především úvodní projev Jana Májíčka, který problém radaru pojal levicově a ideologicky. Četné opakování slova "boj" v jeho projevu veřejnost, zvyklou na to, že tohoto slova po léta jako fráze zneužíval komunistický režim, asi nenadchne. Stejně slabý byl emocionální projev aktivistky "Evy", která využila citace z Martina Luthera Kinga ("I have a dream", "Mám sen", který bohužel chybně datovala do sedmdesátých let, zatímco byl pronesen v srpnu 1963. Než někdo vystoupí na veřejnosti, měl by si zkontrolovat svá fakta - nahrávka Kingova projevu je ZDE)

Celkově byl problém v tom, že aktivisté seskupení Ne základnám udělali z demonstrace dort pejska a kočičky: Namísto toho, aby se drželi tématu, totiž problematičnosti možné výstavby amerického radaru na českém území, zamotali do věci všechno: Protesty proti nezávislosti Kosova, kritiku války v Iráku, nové platby v českém zdravotnictví a nebezpečí možného amerického útoku na Írán.Tak vytvořili dojem, že demonstrace je výlučně pro profesionální "levicové" demonstranty, kteří prostě automaticky protestují proti všemu.

Jenže velká část české veřejnosti, která je proti radaru, třeba nutně nepovažuje George Bushe za zločince či Spojené státy za kriminální zemi. To, že je třeba někdo proti radaru, neznamená automaticky, že chce podepisovat kontroverzní rezoluci proti nezávislosti Kosova anebo brojit proti americké okupaci Iráku.

Májíček a spol. (výjimkou byl nesmírně profesionální Jan Neoral, který se držel ve svém projevu k věci) sobotní demonstraci zahodili, protože z ní udělali akci pro hrstku profesionálních levicových kverulantů, které víceméně kondelíkovská většinová společnost bude vždycky nutně považovat - (mimo jiné i pod tlakem médií) za marginální extremisty. Je záslužné pokoušet se vyvolávat občanskou aktivitu, zemi však neproměníte v ideologické doktrináře. To nejde.

Májíček a jeho organizace nevytvořili prostor či platformu, kde by mohl řadový, nepolitický občan, který je prostě jen nespokojen s příchodem amerických vojáků na české území a nechce se nutně profilovat jako ultralevicový aktivista, vyjádřit svůj názor. Zřejmě proto skoro nikdo na jejich demonstrace nechodí a - jak se vyjádřil frustrovaně jeden aktivista ze skupiny "Ne základnám" - "Lidi jdou radši na pouť."

Na základě toho, co na Hradčanském náměstí v sobotu odpoledne aktivisté předvedli, se není možno divit mainstreamovým sdělovacím prostředkům, pokud takovéto akce prezentují jako extremistické marginality.