Píše Soňa Hromátková: Před časem jste mi napsal, že nezvonit klíči, ale vzít klacky a jít se postavit před \"Strakovku\" atd. může být nebezpečné. Když tedy nevolíme, co chceme, ale pouze \"menší zlo\", jak byste to viděl konkrétně dnes (po několika měsících \"vývoje\")? Máte snad \"sametový\" recept na to, jak zákonnou cestou odstranit vlastizrádce (Vondra a spol.) a manipulátory schovávající se v politických stranách? Nebo si máme nechat vše líbit? Vaši \"akademici\", co sem píší rozevlátými souvětími a používají \"učený\" slovník a mnohdy příliš slov, jsou pomalí (důstojně) v uvažování. Kam až to dojde? K podpisu smluv. A co pak? Necháme se vyloučit z EU? Pak teprve budeme napadnutelní ve své osamělosti a nikoho, zejména USA už nebudeme zajímat vůbec. Ti si najdou jistě jiného svého \"hejla\".

Reakce Jana Čulíka: Pokud jsou snad někteří občané České republiky nespokojeni se současnou vládou a s razantními kroky, které podniká bez řádného mandátu (má pochybný mandát pouhých dvou přeběhlíků), jedinou možností, jak problém vyřešit, je občanská neposlušnost ve velkém rozsahu.

Pokud vám vadí vláda, která si bez mandátu dělá proti vůli občanů, co chce, pokud vám vadí, že menší města jsou zcela pod vládou místních mafií, které si už ohlídají, aby se neozval \"jiný\", svobodný hlas, pokud vám vadí, že se studenti na vysokých školách musejí bát, aby neřekli něco, co se politicky nebude líbit jejich učitelům (dostáváme takové emaily), pokud chcete odstranit nedýchatelnou mafiánsko-\"dobyvatelskou\" (tj. každý politik hrabe jen pod sebe) atmosféru v České republice, a atmosféru prohlubující se ošuntělosti, jedinou možností jsou rozsáhlé akce občanského protestu. A nepolevit, dokud nebude dosaženo ze strany politiků slušného chování. Neorganizovat však frakcionářská \"hnutí\", lehce zdiskreditovatelná vazbou na určité zájmové struktury, jako bývaly \"Impuls 99\" či \"Děkujeme, odejděte\". Na první pohled by muselo být zjevné, že jde o hnutí poctivé, celonárodní a nefrakční. Je to vůbec realistické v dnešní české společnosti, kde snad každý patří k nějaké skupince, která nemá ráda skupinky ostatní a snaží si činit nárok na to, že jen její jediný diskurs je \"ten pravý\"?

Přitom je zorganizovat takové akce v současnosti v porovnání s minulostí nesmírně jednoduché. Za komunismu byli lidé izolováni a tajná policie dohlížela, aby se jich nikdy nesešlo víc než deset. Dneska máte email a internet. A možná se najdou i některé ne úplně prodejné sdělovací prostředky.

Kdyby se proti různým rozhodnutím či proti způsobu chování Topolánkovy - nebo třeba případné Paroubkovy - vlády rozhodlo demonstrovat sto nebo dvě stě tisíc lidí, a kdyby to dělali měsíc, viděli byste, jak by se vláda rychle přizpůsobila požadavkům veřejnosti.

Veřejnost dnes může pomocí internetu organizovat nejrůznější protestní hromadné akce.

Dokud se lidé ve větších počtech na takové akce nezmůžou a nedají najevo, že se vláda, oni služebníci občanů, nechová tak, jak oni od ní právem očekávají, nic se nezmění.

To, že nikdo ve větších počtech neprotestuje, interpretuje právem vláda i opozice i zahraniční spojenci, že jsou lidé v České republice šťastní a spokojení.

Fraška, jíž se přezdívá prezidentská volba, nezaujala mimo Českou republiku žádná mezinárodní média. Nikdo v zahraničí se nezabývá tím, že v ČR se sedmdesát procent občanů staví proti budování amerického radaru na českém území. Nikdo se v zahraničí ani v ČR nezabývá tím, že vláda zavedla absurdní a občanům nepřátelskou zdravotní reformu. Protože nikdo neprotestuje, všeobecně se v ČR i v zahraničí usuzuje, že lidé jsou spokojeni. Neexistují žádné známky, že by tomu bylo jinak.

http://blisty.cz/2008/2/12/art38918.html