Česká politika trpí impotencí. Tato impotence se projevuje jako absence vlastních, promyšlených a strategicky zdůvodněných postojů. Vykonávají ji lidé, kteří se etablovali v průběhu nekontrolovaného bujení ve veřejném prostoru v devadesátých letech, jimž se bohužel přizpůsobuje i menšina s intelektuální úrovní a morální integritou. Je to směska chaoticky vznikajících stranických, osobních a lobbyistických zájmů formovaných mezinárodními tlaky, v nichž se tvaruje podle aktuálního tlaku „nadřízených“ globálních mocností. O to víc se ale snaží dávat najevo, jak suverénním hybatelem mezinárodního dění česká politická reprezentace vlastně je. Vše začíná a končí frenetickým ujišťováním o „potenci“ před místním, informačně bohužel retardovaným publikem. Vleklé jednání české vládní administrativy o americké raketové obraně a její proklamace v této věci jsou toho skvělým příkladem.



......

Zevnitř nahlížená aktivita české vlády je jen neškodné placebo pro dělný lid. Jestliže vláda USA nebrala české politiky z hlediska jejich zasvěcení do skutečných úmyslů nikdy vážně a jedinou motivací bylo přimět českou vládu, aby i přes odpor veřejnosti prosadila výstavbu radarové základny, pak ani ruské výroky nebyly určeny jim. Jednalo se vždy o komunikaci na úrovni, na kterou čeští politici nejsou schopni dosáhnout, a to zejména kvůli své přirozené přízemnosti. Jinými slovy, ani kdyby český premiér vyhlásil Rusku válku, nic by se nestalo. Nikdo by ho nebral vážně a snad by si toho ani mnoho lidí nevšimlo. Vždyť k tomu vlastně téměř došlo ...


Celé na:

http://blisty.cz/2009/2/4/art45130.html