Blogerka Kačka Kratochvílová, která bydlí v Jincích stejně jako já (i když jsme se možná někdy viděli, osobně se - zatím - neznáme...přeci jen to zas taková víska není ), napsala srdceryvný článek o Brdech. Jasně, žije tu , má "vytlačené důlky v parapetu" od nostalgického koukání na les za ostnatým drátem...nebo aspoň za závorou.
Vojenský prostor je v tomto regionu už osmdesát let. A je v české republice několik takových "zakázaných míst", kam můžou jen vojáci. V průběhu doby se Vojenský výcvikový prostor Jince, jak se tohle území oficiálně nazývá, přirozeně zvětšoval, aby se zabezpečila bezpečnost "civilistů" za hranicemi prostoru při střelbách uvnitř VVP Jince. Na tom nevidím nic špatného.

Autorka ale , a nevím, jestli záměrně, ztotožňuje VVP Jince s pohořím Brd. To je mystifikace poněkud zarážející, protože velká část Brd, zvaná Hřebeny, je naprosto volně přístupná, dokonce protkaná sítí turistických značek a s množstvím ukrytých trampských osad. Nemusí tedy nikdo v Jincích sedat do auta a jet třicet kilometrů do lesa, stačí přejít lávku přes Litavku a vyšplhat se do kopce.
Navíc i ve vojenském prostoru funguje několik tras přístupných pro pěší turisty a cyklisty. Takže je mi Kačky Kratochvílové trochu líto, když jen vytlačuje dolíky do parapetu na okně, stačí se jen zvednout a jít. S vědomím všech platných omezení...

Už jsem to psal na jiném místě, jak mi je divné, že se v poslední době zvedla vlna nostalgie po Brdech. Pročpak asi aktivisté nelkají nad krásou Doupovských hor, případně pohostinností Libavé, kde jsou taky vojenské prostory? A byly by Brdy opravdu zahrnuty takovým zájmem milovníků přírody, kdyby se nemluvilo o radaru?