Profesor Giacinto Auriti je mmj. zakladatelem Univerzity Teramo, kde učil právo, a je autorem mnoha knih. Nicméně cennější než jeho knihy jsou kratší stati, jako Hodnota práva či Nové mezinárodní (měnové) uspořádání. Řadí se k tzv. poundovským ekonomům (básník Ezra Pound je i autorem knihy "ABC ekonomie") a zodpověděl i některé Poundovy zásadní otázky - touto ekonomickou alternativou se zabýval nejméně 15 let, přišel na spoustu věcí (jeho zásadnější poznatek o euru je uveden v mém blogu "Euroval - co je nového") a nejdůležitější je jeho potvrzení platnosti a nezbytnosti Lincolnovské koncepce peněz - té, která se dnes používá v Číně - totiž peníze v majetku národa, občanů a nikoliv bank. Upozornil na to, že Maastrichtská smlouva je právní fantasma, protože nestanovuje, zda je občan vůči euru dlužníkem či věřitelem. Ve své rodné a domovské obci, Guardiagrelle, kromě založení kostela Panny Marie z Fatimy provozoval alternativní měnu - Simec, o čemž vydal knihu Ves Utopie a s nímž provedl ekonometrický experiment, přičemž dosáhl zrychlení oběhu jiným způsobem než Silvio Gesel a jeho následovníci (viz můj překlad článku autora Silvana Borrusa). Vychoval celou řadu svých pokračovatelů. Bohužel 11.8.si připomeneme smutné výročí jeho úmrtí (2006) - s jeho heslem na rtech "Jsme odsouzeni vyhrát, protože pravda je na naší straně."


Dotaz: "Hovořil jste o vlastnictví peněz národem. Jak je prakticky možné toto provést? Říkáte, že to není problém ekonomů, nýbrž právníků. Jaké důsledky by tato transformace měla? Je vůbec možné ji uskutečnit na úrovni národní i mezinárodní?"

Odpověď: "Především chci poděkovat za tento dotaz, protože je mimořádně na místě a konstruktivní, položili jste mi konkrétní otázku. Vlastnictví národu. Jak se to dělá, aby národ vlastnil? Především bych chtěl objasnit následující: máme dvě koncepce společnosti, jednou z nich je právnický přelud, společnost bez humánního obsahu, jakožto společnost anonymní, nadnárodní, banku, státní podnik, ústavní stát, socialistický stát - to všechno jsou právnické přeludy a pak tu máme koncept společnosti organické, v níž od humanistického konceptu postupuje ke konceptu společnosti. Glosátoři říkávali: společnost jsme my. A z této premisy vzešla koncepce vlastnictví. Vlastnictví je požívání statků právně chráněných. My jsme na univerzitě v semináři všeobecné právní teorie demonstrovali, že hédonistický moment hodnoty, tedy požívání hodnot, je akt striktně individuální a neuskutečnitelný v zastoupení. Já se nemohu najíst chodu špaget v zastoupení.

Co to znamená? Že vlastnictví peněz musí být připsáno individualitám. Za tímto účelem jsme navrhli vzor zákona, jenž jsme prezentovali v Senátu, kodex sociálních požitků, jež jež je třeba připsat každému občanovi. Tak jako existují daňové zákony, které občan musí dodržovat, tak je stejně na místě, aby existoval kodex občanských výsluh, jež bude občan kasírovat. Musí například dostávat podíl na výnosu z peněz emitovaných centrální bankou, protože jsme se rozhodli pro princip vlastnění peněz národem.

Jinak by o pravidlu platilo to, co se říká v jednom vtipu, který koloval v dobách Ceaucesca v Rumunsku: - Co to je šampaňské, ptá se občan...- šampaňské je víno, jež pije rumunský národ prostřednictvím svých volených zástupců. ...Výnos z titulu občanství: právo každé lidské bytosti z titulu příslušnosti ke své vlasti. Lidská bytost je srdcem hédonistického momentu právnických hodnot. Tomuto se říká přirozené právo, právo se tomu říká díky římsko-křesťanské tradici. A opravdu, v době zlatých penízků byl jejich majitelem jejich nositel, s penězi nominálními se stal jejich dlužníkem. Vlastnictví se stalo právnickým přeludem; centrální banka je právnický přelud, mamonem, jenž v aramejštině znamená boha, jsou peníze, mamonem v aramejštině je také anonymní společnost ante litteram, protože v té době nebyl Hegel ještě na světě a tedy neexistoval koncept právnické osoby. Jediný koncept osoby odlišné od osoby lidské, jímž kultura té doby disponovala, bylo božstvo a tedy mamon byl vlastníkem peněz v okamžiku emise. Co je tedy vlastně tím právním přeludem? Je jím obraz žlabu. Za právními přeludy se maskuje podstata organické reprezentace požitků hodnot. Abych tak řekl: zatímco národ přebírá "funkci" že má hlad, vláda přejímá "funkci" konzumace místo národa a v jeho zastoupení. Před okamžikem sem dorazil telefonát důchodce z Casoli, jenž se nám svěřil s dramatickou realitou: "Jak mám vyžít s 600 tisíci lirami za měsíc (v roce 1998, dnes by to bylo okolo 300 eur). Má pravdu. Proč? Protože jsou to politici, kdo se musí nejprve zastupujíce nažrat. Nebozí zlodějové, co by si počali, kdyby nemohli zvučet oním organickým pravidlem o zastupování v okamžiku hédonismu hodnot.

Takže je jasné, proč byl zkoncipován status právnické osoby; protože se hodí do logiky strategie ovládání. Moji žáci znají naši kritiku Hegela, filozofa kapitalismu. Ten, kdo píše dějiny, není politik, je to filozof. Politika píše jen diktát podle diktátu. Když Hegel říká, že objekt a subjekt se shodují, protože realita není nic jiného než idea reality, nezaměňuje jen objekt se subjektem, ale i moment instrumentální s hédonistickým...

Instrumentalizace je kvalita objektu...A tak Hegelem mizí rozlišování mezi objektem a subjektem, čili stává se nehmatným, a tak se překrývají i hédonistický moment hodnoty a jeho požívání s momentem instrumentálním. Personifikuje se nástroj a rodí se právní přelud. Právní přelud,. který začal ve své době chápat už Rosmini, když hovořil o veřejném vlastnictví, říkal, že je to něco odlišného od spoluvlastnictví. Veřejné vlastnictví je atributem vlastnického přeludu...takže chápete, že státní vlastnictví, státní kapitalismus, je vlastnictvím čtyř zlodějů, kteří jsou ve vládě. Co v národním a mezinárodním měřítku znamená uskutečnit princip lidového vlastnictví peněz? Odpovím na tuto otázku, jež je velmi důležitá. Na mezinárodním poli zveřejňuji, že se potýkáme se třemi aspekty monetaristického problému: pozice vlastníka, pozice věřitele, a pozice dlužníka. Tyto tři aspekty jsou zcela irelevantní pro mezinárodní právo. Totiž: v zahraničí nikoho nezajímá, zda v okamžiku emise byly italské peníze banky či občana. Tam je zajímá, zda budou zaplaceny finanční závazky nebo mezinárodní dohody.

Takže jaké praktické důsledky s sebou nese tato naše volba? Tato naše volba přináší naději, radost do domovů, důvěru, ruší tuto situaci úzkosti. Praktické důsledky jsou tedy takové, že vy mladí si je nedokážete ani představit, protože jste se narodili právě do této situace úzkostí. Je to jako byste kozlíka nechali vyrůstat v ohradě, pak má svobodu proporcionální k velikosti ohrady. Takže mladí, kteří se narodili v tomto režimu úzkostí, vám chci říci: mějte odvahu vrhnout pohled také ven z tohoto kulturního marasmu , jenž nás dusí, protože pro nás je obvyklé hledět do dálky, zejména my horalé jsme tací, my z Abruzza, pro nás byla dimenze dálek vždy součástí naší spirituality.
*****
Překlad a elektronické vydání Auritiho děl Hodnota práva, Vlastnictví národa a Mezinárodní uspořádání monetárního systému spolu s díly: Ezra Pound:: ABC ekonomie a Ivan Illich: Kreativní nezaměstnanost budete moci v listopadu a prosinci podpořit na Hithitu, o což Vás prosím, alespoň šířením výzvy, a pokud se zadaří, budete si je moci pořídit u některého z distributorů eknih.

škola právně-monetárních studií Giacinta Auritiho: https://www.ytclone.com/user/centrostudiauriti - právě jsem zjistila, že na této stránce jsou videa často neaktivní, ale stejně nazvaná videa jsou na youtube a tam fungují.
Bohužel tento můj blog o Auritimu a jeho cestě ke skutečné humanitě byl na serveru Vaše Věc rafinovaně kýmsi zablokován, při přístupu odjinud než z Vaše Věc hlásí, že bezpečnostní cerfifikát byl odvolán. Zajisté jde o jistžý typ cenzury.