Pro pana Čejku

Kissingerovo ultimátum Putinovi

Napsal Maurizio Blondet

Pondělí, 30 červenec 2007

Několik hodin předtím, než Londýn oznámil vyhoštění čtyř ruských diplomatů a vlastně obvinil Moskvu, že nařídila vraždu Litviněnka, odehrála se významná událost. Henry Kissinger odletěl do Moskvy k důvěrným rozhovorům s Vladimírem Putinem. Prakticky se neví vůbec ni o tom, co si ti dva řekli; americká média jako celek zprávu cenzurovala a evropská je v tom jako vždy následovala. To v zásadě znamená, že setkání mělo pro centra skutečné moci v USA maximální význam, neboť právě tato centra kontrolují nebo vlastní média.

Závažnost, kterou mocní přikládali tomuto setkání, potvrzuje i složení delegace doprovázející Kissingera do Moskvy. Byl v ní George Schultz, bývalý ministr zahraničních věcí USA za vlády Reagana, ale především velká šedá eminence, muž , který ve své osobě spojuje zvláštní moc politiků, byznysmenů a finančníků, starý člen skupiny finančníků, kteří pomáhali Stalinovu SSSR s finančí pomocí, prezident Advisory Council JP Morgan Chase, člen Hooverova Institutu a American Entreprise, ředitel společnosti Bechtel (nadnárodní společnost operující v oblasti infrastruktury pro ropný průmysl), jakož i člen Bohemia Grove, což je klub mocných tak výlučný, že Bilderberg připadá jako hřiště s volným vstupem. V 84 letech Schultz není člověkem, který cestuje rád, pokud to není absolutně nezbytné. V delegaci byl také Robert Rubin, bývalý ministr financí, dnes významná osobnost Citigroup a to poté, co byl jedním z představitelů New York Stock Exchange a Ford Motors. Byl zde též Thomas Graham jr., velvyslanec, zvláštní představitel pro otázky nešíření jaderných zbraní a kontroly zbrojení (tedy starý vyjednávač s SSSR z dob SALT), jakož i poradce advokátní kanceláře Morgan Lewis. V delegaci byl i David O´Reilly, prezident a výkonný ředitel Chevronu a také šéf banky JP Morgan. A konečně Sam Nunn, bývalý senátor, extrémně pravicový demokrat a spoluprezident Nuclear Threat Initiative (NTI), velký expert na strategické zbraně.

Tedy impozantní skupina - staří vlci z dob studené války (nikdo z těchto výše uvedených Američanů se nenarodil po roce 1938), působící v nejvýznamnějších vrstvách skutečné ekonomické a politické moci, z vojensko-průmyslového komplexu, kteří se sešli, aby udělali dojem na „mladíka" Vladimíra.

Téma jednání: „Rusko-USA: Pohled na budoucnost". Výsledky jednání? Jak lakonicky řekl H. Kissinger při odchodu (nezaznamenaném západními svobodnými médii): „Oceňujeme čas, který nám prezident Putin věnoval a otevřený způsob s jakým nám vyjádři svoje stanovisko". V diplomatickém žargonu, „otevřenost" znamená „absolutní rozdíl". Mohli mluvit o protiraketovém deštníku, který Bush rozmisťuje v Polsku a Česku. O Kosovu, proti jehož nezávislosti se Putin staví. Nebo snad o Iránu, kterému Moskva pomáhá při obohacování uranu. A nebo, a to je pravděpodobnější, o tom jak Gazprom vyhodil americké a anglické ropné společnosti z arktického naleziště Shtokman v Barentsově moři, aby se spojil s Totalem. Nebo o ropovodech, které Putin staví ze Střední Asie a které „likvidují" západní moc. Ať už bylo téma jakékoli, víme, že Putin byl „otevřený". Delegace se vrátila s jistotou, že „budoucnost" Ruska a Ameriky se neshoduje.

Uplynulo méně jak 48 hodin a nová vláda Gordona Browna vyhostila čtyři ruské diplomaty z jejich ambasády v Londýně s prohlášením, že je to odveta za odmítnutí Moskvy vydat Andreje Lugového, kterého Angličané obviňují, že otrávil ex-agenta Alexandra Litviněnka poloniem 210. V téže chvíli mafiánský Boris Berezovský, kterému poskytli v Londýně politický asyl, veřejně v BBC obvinil Kreml, že nařídil atentát na jeho osobu a ten byl odhalen britskými zpravodajskými službami. Bylo to varování nedotknutelných: válka bez příměří. Britské rozhodnutí, zdá se, překvapilo Moskvu, už i proto, že tento čin nemá od dob studené války precedent. Londýn jedenadvacetkrát odmítl žádost Ruska o vydání Berezovského, známého a potvrzeného zločince (hledaného i v jiných zemích, mezi kterými je i Brazílie) a Achmeda Zakajeva, exponenta čečenských teroristů. „Pokud by Moskva použila stejné kriterium, britská ambasáda v Moskvě by měla o 80 diplomatů méně", řekl náměstek ministra zahraničních věcí A. Gruško.

Ale to nestačí. Několik hodin poté britská média oznámila: „Stíhačky RAF vzlétly, aby zahnaly dva ruské strategické bombardéry, které mířily do britského vzdušného prostoru". Další bezprecedentní oznámení. Kde ale byly ruské bombardéry? V jaké vzdálenosti se nacházely od vzdušného prostoru Velké Británie „ke kterému" směřovaly? Kolikrát se takové incidenty staly v minulosti, aniž by o nich bylo informováno? Tentokrát to už není nějaké upozornění, ale jasná hrozba. Proč, to je snadno pochopitelné.

Rusko má 6,6% potvrzených zásob ropy a 26% světových zásob plynu. Od května 2007 se stalo prvním vývozcem energií na světě, když předstihlo i Saudskou Arábii, jejíž zdroje vykazují pokles. Tenhle poklad musely americké společnosti pustit z hlavy, když v Moskvě Putin nahradil Jelcina. Putin buduje s Německem společný baltický plynovod a dodává 80% potřeby plynu. Podepsal se Sarkozym smlouvu, která přivedla Gazprom ke spojení s Totalem při využívání naleziště Shtokman. Buduje plynovody a ropovody, které přivedou energii do Turecka a na Balkán. Uzavřel dlouhodobé smlouvy s odběratelskými zeměmi o vzájemné zainteresovanosti, evidentně s cílem přerušit staré vazby z dob studené války, které stále pojí Evropu a USA. Navíc je to stavění aktivní překážky projektu nového NATO (a jeho trojských koní v Evropské unii J. Barrosy a J. Solany ) uchytit se za hranicí Černého moře. Tento projekt byl sepsán černé na bílém v dokumentu „The new Nort-Atlantic Strategy for the Black Sea region", připraveného jednou německou nadací s výstižným jménem Marshall Fund for the United States a předložený při posledním summitu NATO. V tomto dokumentu jsou Černé moře a Zakavkazí definovány jako „nová euroatlantická hranice zatížená konflikty zděděnými ze sovětské éry". Podle studie, tato oblast se zmrazenými konflikty se začíná rozvíjet na funkční agregát na „nové hranici expandujícího Západu".

NATO (nebo také USA) vidí tedy tuto oblast jako „hranici" ve smyslu jakým byl americký Západ, tedy jako pohyblivou hranici. Je tomu tak, vždyť se v tomto dokumentu uvádí, že Ázerbajdžán a Gruzie společně poskytnou koridor pro unikátní dopravní transit energie z Kaspického moře do Evropy, stejně jako nenahraditelný koridor pro základny NATO a americké operace ve Střední Asii a na „širokém" Blízkém východě. Tedy nová pohyblivá hranice musí postupovat, když dobude a vypudí z dosaženého území nové rudokožce. V tomto smyslu je pochopitelný pokus o vyhlášení nezávislosti Kosova, blokovaný v Radě bezpečnosti Ruskem. Kosovo je předmostí k postsovětskému prostoru plnému „zmrazených konfliktů" a tedy využitelných pro vytváření nestability, pro hledání států-satelitů za účelem enormní balkanizace rozšířené od Jadranu po Kaspik. Jestliže Kosovo, dnes americká základna, se stane „nezávislým", zrodí se desítky „nezávislých státečků" stále více na východ, kde se vytvoří známý „koridor" tvořený státy - satelity, indiánskými rezervacemi a bantustany, které jako zásadní řešení hodnotí anglo-americká centra moci.

A za další je to pochopitelné i proto, že imperiální hegemonie USA závisí od schopnosti kontrolovat světovou ekonomiku. A ta závisí od schopnosti vnucovat dolar jaké světovou rezervní měnu. Ve své době tato kvalita dolaru závisela na skutečnosti, že platby za ropu a plyn se prováděli v dolarech. Dolar stále slábne, ropa je stále vzácnější. Dvě třetiny zásob jsou pod Kaspickým mořem. Tedy imperativ pro mocné zastoupené v Kissingerově delegaci byl stanovit pevnou kontrolu na zásobami v Kaspickém moři. Nemohou dovolit, aby se jednoho dne ropa platila v jenech, eurech a juanech nebo dokonce v rublech. Byl by to multipolární svět, který si přeje Putin a G8.

Tohle jel říci Kissinger a další do Moskvy a vyjádřili to zcela jednoznačně: použijeme každého prostředku, abychom získali Kaspik. Kdokoli se nám v tom pokusí zabránit, bude považován za „hlavního protivníka". Nebo řečeno rusky „glavny protivnik". A toto je imperiální politika, ne šílenství neokonzervativců, jejichž vykonavatelem je Busch Jr. On odejde, ale tato politika bude dovedena do konce příštím prezidentem USA, ať už to bude kdokoli, protože to bylo rozhodnuto v neměnných centrech moci. Pro ně je to literárně řečeno otázka života nebo smrti. Bude použit každý prostředek. Řízená nestabilita, hnutí za nezávislost vzniklá z ničeho, „barevné demokracie", obchody se zbraněmi, „islámské" atentáty, čečenské a kosovské, propaganda a psychologická válka, démonizace. Všechny prostředky. Až po hrozbu jadernou válkou Moskvě, skutečnému „darebáckému státu", který je třeba srazit.