Zase se ukazuje, jak různí lidí vnímají činy jako hladovku různě. Někdo je nadšen, někdo obdivuje odhodlání, u někoho se patrně projevuje mindrák, že na to nemá, někdo odsuzuje, považuje čin za kontraproduktivní, někdo znevažuje, někdo nerozumí...ŠOK“ na blistech mj. míní, že Jan Tamáš chce snad dojmout nebo rozbrečet Condoleezu Rice. Milan Daniel tamtéž soudí, že hladovkou Janu Tamášovi síly nepřibude. A já si zase myslím, že ano. Že takový čin člověka posiluje. I když, možná zdánlivě, fyzicky oslabuje.

Držím vám palce, Honzové čeští, dík za vaše odhodlání. A nám všem, aby takové a podobné činy měli ten správný dopad. Aby víc lidí procitlo. Aby se zamýšleli, co mohou sami udělat.

Přijďte se podívat do Bělehradské 12 - za 2 dny přičiněním aktivistů opuštěné špinavé prostory velmi prokoukly! :-) Je to tam moc pěkné! :-)

Jarka Richterová