Odpověď: Víme, že Bůh existuje, protože se nám zjevil třemi způsoby: ve stvoření, ve svém Slově a ve svém Synu Ježíši Kristu. Nejzákladnějším důkazem Boží existence je jednoduše to, co stvořil. Bible říká:„Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.” “Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou.”

Kdybych našel hodinky uprostřed pole, nenapadlo by mě, že se tady objevily jenom tak, nebo že tady existovaly od nepaměti. Vzhledem k jejich konstrukci by mě napadlo, že mají svého konstruktéra (projektanta). A mnohem větší preciznost a dokonalejší konstrukce a projekty existují všude kolem nás. Naše měření času se nezakládá na hodinkách, ale na Božím díle – pravidelné zemské rotaci a radioaktivních vlastnostech celsia 133. Ve vesmíru existuje dokonalý systém, a ten je jasným důkazem Velikého Autora.

Kdybych našel kódovanou zprávu, šel bych za odborníkem, který by mi pomohl zprávu dešifrovat. Domníval bych se, že je za ní inteligentní odesílatel, někdo, kdo kód vytvořil. Jak složitý je kód DNA, který je uložen v každé buňce našeho těla! A nesvědčí snad složitost a smysl DNA o Inteligentním Autorovi (Projektantovi) takového kódu?Je-li celý vesmír řízen úžasným systémem, musí existovat i původce tohoto systému. Například, kdyby naše Země byla jenom několik kilometrů blíž nebo dál od Slunce, život na ní by nebyl možný. Kdyby poměr prvků v naší atmosféře byl i jenom o několik procent odlišný, všechny živé bytosti by zahynuly. Pravděpodobnost náhodného vzniku jediné bílkovinové molekuly je jedna ku 10 na 243 (to je číslo 10 se 243 nulami). A jediná buňka pozůstává z milionů bílkovinových molekul.

Bůh nejen stvořil komplikovaný a přesně nastavený fyzikální svět, On také vložil smysl pro věčnost do srdce každého člověka. Člověk má vnitřní smysl, který mu říká, že život sahá daleko za hranice toho, co je viditelné očima, a že existuje ještě mnohem vyšší bytí, než je tento náš pozemský koloběh. Náš smysl pro věčnost se projevuje nejméně dvěma způsoby: v tvorbě zákonů a v uctívání.

Každá civilizace v dějinách se řídila určitými mravními zásadami, které si byly vzájemně nápadně podobné. Ideál lásky je kupříkladu univerzálně uznávanou hodnotou, zatímco lhaní je obecně odsuzováno. Tato obecná morálka – toto globální ponětí dobra a zla poukazuje na Svrchovanou Mravní Bytost, která nám smysl pro tyto hodnoty vštěpila.

Bůh se nám také zjevil ve svém Slově, v Bibli. V celém Písmu je existence Boží prezentována jako fakt, který je důkazem sám o sobě. Když Benjamin Franklin psal svou Autobigrafii, nemarnil čas ani energii dokazováním své vlastní existence. Podobně ani Bůh neztrácí čas dokazováním své existence ve své knize. Životodárná síla Bible, její integrita a předivné události, které provázely její vznik, by měly být dostatečnou zárukou, abychom se jí blíže věnovali.

Třetí způsob, kterým se Bůh zjevil, je ve svém Synu Ježíši Kristu. Bible říká:„Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, a Slovo bylo Bůh ... A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.” V Ježíši Kristu „je vtělena všechna plnost Božství.”

Ježíš, ve svém předivném životě dodržoval dokonale Starý zákon a plnil proroctví o Mesiáši. Konal nesčetné skutky lásky a veřejné zázraky, aby doložil své poselství mocí a dosvědčil své Božství. Pak, tři dny po ukřižování, vstal z mrtvých, což dosvědčují stovky očitých svědků. Historický materiál je plný důkazů o tom, kým Ježíš byl. Jak řekl apoštol Pavel: „Vždyť se to neudálo někde v ústraní.”

Vždy budou skeptici, kteří mají své vlastní představy o Bohu a interpretují si po svém důkazový materiál. A budou i takoví, kterým nebude stačit žádné množství důkazů, aby se dali přesvědčit. Všechno je otázkou víry.