Odpověď: Na první pohled se může zdát, že pokud stvořil Bůh všechny věci, pak i zlo muselo být stvořeno Bohem. Tato úvaha ovšem vychází z předpokladu, který si zaslouží vysvětlení. Zlo není „věc“, jako například kámen nebo elektřina. Nemůžeš si odměřit sklenici zla! Řekněme raději, že zlo je jev, ke kterému dochází, něco jako např. běh. Zlo neexistuje samo o sobě; je to vlastně absence dobra. Uveďme příklad: díry jsou skutečné, ale existují jen v kontextu svého okolí. Absenci hlíny říkáme díra, ale nemůže existovat odděleně od hlíny. Takže když Bůh konal stvořitelské dílo, je pravda že všechno co stvořil, bylo dobré. Jedna z oněch dobrých věcí, které stvořil, byly bytosti, které měly svobodu vybrat si dobré. Aby to byla opravdu volba, musel Bůh umožnit vybrat si i něco jiného než dobré. Tak Bůh umožnil, aby si tito svobodní andělé a lidé vybrali mezi dobrem a ne-dobrem (zlem). Když existuje mezi dvěma dobrými věcmi špatný vztah, říkáme mu zlo, to z něj ovšem ještě nedělá „věc“, takže nepotřebuje být stvořen Bohem.

Možná pomůže ještě další příklad. Zeptám-li se někoho, zda „existuje chlad“, většina lidí pravděpodobně odpoví, že ano. Nicméně to není přesná odpověď. Chlad neexistuje. Chlad je absence tepla. Stejně tak neexistuje temnota. Temnota je absence světla. Obdobně je i zlo absencí dobra, nebo ještě lépe, zlo je absence Boha. Bůh proto nemusel stvořit zlo, ale umožnil absenci dobra.

Bůh je svrchovaný vládce a v důsledku řídí všechno, co se děje. Satan proto nemohl udělat bez Božího „svolení“ vůbec nic. Bůh zlo nestvořil, ale svolil. Pokud by Bůh neumožnil možnost zlého, jak lidé, tak andělé by Bohu sloužili z povinnosti a nikoli ze svobodného rozhodnutí. Bůh nechtěl „roboty“, kteří dělají přesně to, co po nich chce, ale jen proto, že k tomu byli „naprogramováni“. Bůh dopustil možnost a volbu zlého, abychom se mohli opravdu svobodně rozhodnout, zda mu chceme složit či nikoliv.

Na tuto otázku se vlastně nedá dát taková odpověď, které bychom plně porozuměli. Do určité míry nemůžeme my, smrtelné lidské bytosti, plně pochopit nekonečného, nesmrtelného Boha. Někdy se stává i to, že jsme přesvědčeni o tom, že chápeme, proč Bůh něco dělá, a později zjistíme, že to mělo naprosto jiný důvod, než jsme si původně mysleli. Bůh se na věci dívá z pohledu věčnosti. My se na věci díváme ze zemské perspektivy. Proč Bůh na zemi stvořil člověka, když věděl, že Adam s Evou zhřeší a uvede tak na všechno lidstvo zlo, smrt a utrpení? Proč nás nestvořil a nenechal v nebi, kde bychom byli dokonalí a bez utrpení? Nejlepší odpověď, kterou můžeme na tyto otázky dát, je asi tato: Bůh nechtěl mít rasu robotů bez svobodné vůle. Abychom měli možnost opravdové volby, musel nám proto umožnit zvolit si i zlé. Jen tak se můžeme opravdově rozhodnout, zda Boha budeme uctívat či ne. Pokud bychom nikdy netrpěli a nezakusili zlé, jak bychom dokázali poznat, jak skvělé místo vlastně nebe je? Bůh zlo nestvořil, ale dopustil. Kdyby to neudělal, uctívali bychom jej z povinnosti, a ne z vlastního rozhodnutí.