Odborné stanovisko k počátku života nového lidského jedince


V současné době je v České republice vedena diskuse o tom, kdy začíná
existovat člověk jako jedinec - zda v okamžiku vzniku oplozeného
vajíčka (v odborné mluvě "vejce"), nebo po uplynutí určité doby od
této chvíle, během které je zárodek (embryo) v jakési "přípravné fázi"
a nelze určit, zda má či nemá atributy samostatné lidské bytosti.

Tato diskuse zřetelně pomíjí některé závažné skutečnosti prokázané
moderní biologií a embryologií, jež jsou v podstatě bez výhrad u všech
ostatních obratlovců přijímány za platné. Pokud by je totiž vzala v
úvahu, dospěla by k jednoznačnému závěru, a nemělo by smysl v ní dále
pokračovat.

Nejméně od padesátých let tohoto století učí embryologie, že existence
nového jedince začíná oplozením, jehož podstatou je splynutí dvou
zralých pohlavních buněk, vajíčka a spermie (Frankenberger 1954).
Překotný rozvoj biologie a zejména genetiky v posledních několika
desetiletích přidal k této problematice mnoho podrobností, které
zmíněný základní poznatek nejenže nepopírají, nýbrž jej potvrzují.

Zde je stručné shrnutí současných biologických znalostí o počátku
života jedince, o jeho vývoji a o řízení životních pochodů se
zaměřením na člověka:

Pro normální funkci tělových (somatických) buněk živých organismů (jak
rostlinných, tak živočišných) je potřebná dvojitá chromosomová výbava
obsažená v jádře. U člověka je to 22 párů vzájemně zastupitelných a
zcela rovnocenných chromosomů a dvojice chromosomů, které mohou být
vzájemné odlišné (chromosomy X a Y), na které je mimo jiné vázáno i
určení pohlaví jedince a některé s tím související skutečnosti.

Nejdůležitější součástí chromosomů jsou deoxyribonukleové kyseliny
(DNA), které jsou nositeli zakódovaných informací potřebných pro
tvorbu bílkovin v buňkách, obecné známých jako geny. Bílkoviny jsou
pak nositeli životních pochodů v buňkách. Je tedy možné konstatovat,
že všechny životní pochody v buňkách živých organismů, včetně procesů
dělení, nabývání specifických vlastností a funkcí jsou určeny a řízeny
složením molekul DNA v jádře (genomem).

Toto složení je v každé normální tělové buňce téhož jedince stejné,
při každém dělení se přesně kopíruje, takže zůstává neměnné po celou
dobu existence jedince ve všech jeho tělových buňkách. Z úplné
genetické výbavy, kterou obsahuje každá buňka, se přitom pro činnost
konkrétní buňky uvolňuje pouze ta část informace, která je potřebná
pro zajištění příslušné funkce. Jednotlivé chromosomy z chromosomových
párů se přitom mohou střídat nebo doplňovat podle dosud ne zcela
objasněných pravidel. Uvolňováni je řízeno velmi složitými mechanismy,
v nichž hraje roli i vzájemné ovlivňováni buněk a tkání, i proběhlé
vývojové pochody. Jejich studium je dnes jedním z nejaktuálnějších
témat molekulární biologie a genetiky.

Při dozrávání pohlavních buněk, vajíček a spermií, probíhá tzv.
redukční dělení, při němž tyto buňky ztrácejí polovinu své
chromosomové výbavy (ze 22+1 páru chromosomů zbyde jen 22+1
chromosom). Takto pozměněná buňka ztrácí schopnost samostatně plnit
životní funkce a pokud v určeném čase není podílnou na oplození,
odumře.

Při redukčním dělení si párové chromosomy vymění mezi sebou některé
své části, takže chromosomy dozrálých pohlavních buněk se liší od
chromosomů obsažených v ostatních buňkách téhož jedince a dozrálá
pohlavní buňka nese jinou, zcela individuální "směs" jednotlivých
úseků chromosomů (genů). Tím je zajištěna variabilita a individualita
uvnitř druhu.

Při oplození pronikne živá spermie do živého vajíčka a jejich jádra
splynou. Tím se obnoví dvojitá chromosomová výbava potřebná pro
normální funkci buněk. To se projeví mimo jiné tím, že se oplozené
vejce začne dělit (rýhovat). To je ale již nový jedinec, jemuž směs
genů vnesená jádry spermie a vajíčka dala zcela individuální,
prakticky neopakovatelný charakter.

Regulační mechanismy pak postupně uvolňují informace potřebné pro
množení buněk vejce, pro postupné nabývání vlastností potřebných pro
příslušné vývojové stadium nebo pro vykonávanou funkci v organismu. To
se projeví mimo jiné přítomností příslušných bílkovin v buňkách.
Jejich tvorbu zajišťují uvolněné úseky DNA (tzv. exprese genů), které
je možné prokazovat a sledovat jejich funkční význam.


Velmi obecně lze říci, že v molekulách DNA obsažených v jádru každé
lidské somatické buňky je zakódováno vše, co se týká tělesného vývoje,
základních funkčních vlastností i podoby jedince. Za přirozených
okolností se souboru informací, který dostává jedinec od rodičů, nic
nemůže přidat, ubrat ani v něm změnit. Postupné uvolňování a
uplatňování příslušných informací probíhá od nejprimitivnějšího stadia
jednobuněčného vejce a končí zánikem organismu. Základní soubor se
přitom nemění, zůstává stabilní, jen míra a rozsah jeho uplatnění se
řízeně mění.

Na základě uvedeného je možné konstatovat:

Lidská bytost začíná svou existenci oplozením vajíčka, kdy vzniká
neopakovatelná kombinace genů, která obsahuje všechny informace
potřebné, ale i plně dostačující, pro fyzickou existenci, vývoj a
všechny funkční vlastnosti nového jedince. Od počátku je nové
individuum nositelem svých jedinečných vlastností (antigenní
struktura, pohlaví, krevní skupina, ale i barva oči, vlasů, typ
postavy atd.), které se nemění ani v průběhu vývoje in utero (v
děloze), ani po narození. Vývojové změny a postupné "dozrávání"
některých rysů (např. růst, proměna hlasu, či postupný rozvoj
pigmentace, apod.) přitom nelze považovat za důkaz vlivu vnějších
podmínek.
Zárodek nové lidské bytosti není částí mateřského organismu.
Naopak, ten se k němu chová jako k cizorodému tělesu a usiluje o jeho
likvidaci. Obrana zárodku proti mateřskému organismu je velmi dobře
uspořádaná a jen díky jí může embryo v mateřském organismu přežít.
Současná biologie nezná žádný způsob, jímž by mohl být za
přirozených podmínek doplňován, obměňován, či zlepšován soubor
genetických informací, který "dostal do vínku" nový jedinec při
oplození.
Poukazy na to, že lidské embryo prochází během svého vývoje
obdobím, kdy nemá "lidské rysy", "není dostatečně determinováno",
"není formovaným zárodkem", apod., jsou buď výrazem odmítání
prokazatelných výsledků současného biologického poznání, nebo snahou o
licoměrné odůvodňování oprávněnosti zákroků na lidském zárodku bez
ohledu na etické a další problémy a možné následky s nimi
souvisejícími.
Vzhledem k tomu, že oplozením začíná existence nové lidské
bytosti, která není nijak přerušena během vývoje v mateřském lůně, je
třeba lidskému zárodku in utero zajistit veškerou ochranu, kterou
požívá lidská bytost po narození.

V Praze dne 24.9.1998

Doc. MUDr. Petr Hach, CSc., PAV
přednosta Ústavu histologie a embryologie a děkan 1. LF UK v Praze

Doc. MUDr. Jitka Kočová, CSc.
vedoucí Ústavu histologie a embryologie LF UK v Plzni

Prof. MUDr. Josef Marek, DrSc.
předseda Asociace kolegií katolických lékařů a přednosta III. interní
kliniky 1. LF UK v Praze

Doc. RNDr. Josef Reischig, CSc.
vedoucí Biologického ústavu LF UK v Plzni