Havlova „pravda a láska bohužel asi nikdy nezvítězí nad lží a nenávistí“ a Havel to dobře věděl, ikdyž nám před 18 lety sliboval opak. Co že jsme to tenkrát skandovali a co nám to slibovali ? A splnilo se nám to ?

Skandovali jsme „nejsme jako oni“ a opravdu jsme nebyli. My, ti lidi dole na náměstí, ale bohužel jsme v tom zůstali sami. Ti, co nám mávali z těch balkónů, nás potřebovali udržet v euforii na náměstích co možná nejdéle. Proč ?

Potřebovali čas na vytvoření nových mocenských struktur. Skupiny kolem Václava Havla a disentu, kolem Václava Klause dalších lidí z prognostického ústavu nebo kolem rozpadající se StB a nejvyšších kádrů KSČ. Tady se tvořila naše budoucnost a naše budoucí politické a hospodářské elity, které společně kolem naší nové a naivní demokracie utáhly svou smrtící smyčku.

Disidenti, chartisté, vlivné komunistické kádry, estébáci – všichni tito bývalí nesmiřitelní nepřátelé chtěli společně jediné, využít oblbnutého národa s cinkajícími klíči a zapálenými svíčkami k tomu, aby si mohli rozdělit moc a vliv. Kdo na to má žaludek, nechť popátrá po životopisech stovky nejbohatších lidí a jejich rodin v naší zemi.

Skandovali jsme „máme holé ruce“, kterými jsme mávali policistům před očima. Je ovšem pravda, že tohle se většině národa splnilo. Výdělky 2/3 národa dnes nedosahují dle statistického úřadu ani průměrné mzdy ČR. Spousta rodin dnes žije od výplaty k výplatě a jestli nepřijde zázrak, lepší to zatím nebude. Část osobního i národního bohatství je dnes jen falešnou iluzí, díky neustálému zadlužování jednotlivců i státu. Velký dům na celoživotní hypotéku, luxusní auto na leasing, tropická dovolená a vánoce na úvěr, i to je dnešní realita na první pohled neviditelná. Bohužel dluhy se musí i platit, ale na tohle dojde nejspíš až další generace.

„Lide, tobě se navrátí, vláda do rukou tvých“, i to jsme nadšeně zpívali s Martou Kubišovou a dalšími „udržovately“ davového nadšení. Během těch 18-ti let jsme se však upoceně dopracovali k takovému druhu tzv. zastupitelské demokracie, která po nás chce jediné. Jednou za 4 roky jít k volbám a o víc se nestarat. Každý, kdo jen nesměle připomene, že by jsme se rádi zapojili více do věcí veřejných, je okamžitě onálepkován jako komunista a bolševik, popřípadě podivný živel. Občanská společnost je slovo, z kterého dostává současný prezident Klaus téměř kopřivku. O referendu ani nemluvě.

Proč se tedy politici diví, když se po 18-ti letech od „sametu“ téměř polovina lidí vyjádří (v průzkumu veřejného mínění), že v dnešní době není lépe než v době předchozí ??