Níže uvedené názory a argumenty by měly být součástí základní vzdělaní. Nabízím všem velmi zajímavý a aktuální článek s projevem dokumentaristy a novináře Johna Pilgera o propagandě, tisku, cenzuře a obraně před americkou říší. Je přesvědčen, že liberální demokracie se v USA a ve světě postupně proměňuje v diktaturu korporací.

Odkaz na celý článek :
http://www.zvedavec.org/komentare/2008/06/2615-svobodat-az-priste.htm

Nabízím úryvek z jeho projevu :

(.....) O Kambodži jsem natočil několik dokumentů. Ten první se jmenoval Rok Nula – tichá smrt Kambodže (Year Zero: the Silent Death of Cambodia). Ukazuje se v něm, jak se americké bombardování Kambodže stalo katalyzátorem vzestupu Pol Pota k moci. To, co zahájil Nixon a Kissinger, to Pol Pot dokončil – jednoznačně o tom svědčí samy záznamy CIA. Tenhle svůj dokument jsem nabídl PBS (Public Broadcasting Service) a přivezl jsem ho do Washingtonu. Činovníci PBS ho shlédli a byli z něj v šoku. Něco si mezi sebou šeptali a pak mě požádali, abych chvíli počkal venku. Potom se jeden z nich objevil a řekl mi: „Johne, váš film je skvělý. Zneklidňuje nás ale to, že se v něm říká, že Spojené státy vydláždily cestu Pol Potovi.“

Opáčil jsem na to: „Chcete snad zpochybňovat důkazy?“ A ocitoval jsem několik záznamů CIA. Oni na to: „Ne ne, ale rozhodli jsme se, že povoláme žurnalistického soudce (journalist adjudicator).“

Za název „žurnalistický soudce“ by se nestyděl ani George Orwell. Skutečnost byla taková, že se PBS podařilo najít jen jednoho z pouhých tří novinářů, které do Kambodži pozval Pol Pot. A ten, jak jinak, film zavrhnul a z PBS už se mi nikdo neozval. Rok Nula se vysílal asi v 60 zemích a stal se jedním z nejsledovanějších dokumentů na světě. Jen ve Spojených státech se nikdy nevysílal. Z mých pěti filmů o Kambodži byl jeden z nich odvysílán na stanici WNET, což je newyorská stanice PBS. Předpokládám, že ho odvysílali někdy v jednu hodinu ráno. Na základě tohoto jednoho jediného vysílání, kdy většina lidí spala, mu byla udělena cena Emmy. Je to neuvěřitelná ironie. Cenu si zasloužil, ale diváky ne.

Podvratná pravda Harolda Pintera podle mě spočívá v tom, že poukázal na styčné plochy mezi imperialismem a fašismem a vylíčil zápas za historii, o které se vůbec nehovoří. Tak obrovské je zamlčování ve věku sdělovacích prostředků. A to je právě skrytou podstatou dnešní propagandy. Propagandy tak mohutné ve svém rozsahu, že pokaždé žasnu, kolik toho mnoho Američanů ví a chápe. Můžeme mluvit jedině o systému, ne o jednotlivcích, to je jasné. Přes to všechno si velké množství lidí dnes myslí, že za to všechno může George W. Bush a jeho gang. Jistě, Bushova klika je extrém. Ale ze své zkušenosti mohu říci, že nejde než o extrémní verzi toho, co už tady bylo. Za mého života zahájili liberální Demokraté více válek než Republikáni. Když tohle budeme přehlížet, systém propagandy a válčení se nikdy nezastaví. V Británii vládlo posledních deset let křídlo demokratické strany. Očividný liberál Blair zavlekl Británii v moderní historii do války mnohem častěji než kdokoli jiný. Dnes je sice jeho kamarádíčkem George Bush, ale jeho prvním miláčkem byl Bill Clinton, nejnásilnější prezident konce 20. století. Následovník Blaira Gordon Brown je rovněž zcela oddán Clintonovi i Bushovi. Brown jednou prohlásil: „Doba, kdy se Británie musela kát za činy britského impéria už pominula. Měli bychom to oslavit.“

Stejně jako Blair, Clinton a Bush i Brown věří v liberální ideu, že zápas za historii byl vyhrán, že se zapomene na milióny lidí, kteří zemřeli v hladomorech vyvolaných Británií v Indii za britského impéria – tak jako se zapomene na milióny lidí, kteří zemřeli v říši americké. Následovník Blaira je rovněž přesvědčen, že profesionální novinařina je na jeho straně. Neboť většina novinářů, ať už si to uvědomují nebo ne, je zglajchšaltována v hlásné trouby ideologie, která sama sebe za ideologii nepovažuje, která se prezentuje jako přirozený střed, jako pravý pilíř moderního způsobu života. Takováhle ideologie se dost dobře může stát nejmocnější a nejdestruktivnější ideologií v historii, jelikož je neohraničená. Takový je liberalismus. Nechci odmítat přednosti liberalismu, to zdaleka ne. My všichni z nich těžíme. Ale budeme-li přehlížet jeho úskalí, jeho bezbřehost a všestravující moc jeho propagandy, pak se zbavíme svého práva na demokracii, protože liberalismus a opravdová demokracie nejsou jedno a to samé. Liberalismus vznikl v 19. století, aby ochránil elity, a ty nikdy ryzí demokracii nepředávají z generace na generaci. O tu se musí stále bojovat. (.....)