Úvahy o humanismu
Eva Hájková, 21.1.2008
Na světě je tolik bídy, že by to nemělo být žádnému slušnému člověku lhostejné. Poskytovat potravinovou pomoc hladovějícím lidem v chudých zemích však nestačí. Jedno přísloví říká, že lepší než darovat někomu rybu je naučit ho rybařit. Není tedy dostačující o někoho se postarat, ale naučit ho, aby se uměl o sebe postarat sám. To je to, co na mnoha místech světa lidé neumějí. Jedna z příčin je, že jim chybí vzdělání. Proto jsem už dávno uvažovala o adopci na dálku, tedy o umožnění dítěti (například v Africe) navštěvovat školu.
Z osobních důvodů jsem nechtěla spolupracovat v tomto směru s Katolickou charitou, a tak jsem asi před rokem přivítala skutečnost, že jsem se seznámila s činností humanistického hnutí, o němž jsem předtím neměla tušení. Z jejich nabídky jsem si vybrala k adopci dívku z Guineje, abych finančně zajistila její školní docházku.
Při té příležitosti jsem se seznámila i s humanistickou filozofií, protože mě vždy zajímá, proč lidé dělají to, co dělají. Ne se vším člověk musí souhlasit, ale na myšlence nenásilí určitě něco je, zejména když se podaří, aby o určitou věc usilovalo hodně lidí. Vezměme si například v úvahu 1. světovou válku. Kdyby se hned na jejím začátku nenechali obyčejní vojáci všech zúčastněných zemí nacionalisticky zmanipulovat a rozhodli se nebojovat, válka by se nekonala. Faktem je, že hodně Čechů tenkrát bojovat odmítlo a raději se nechali zajmout. Těm bylo jasné už od začátku, že válka je v zájmu někoho jiného. Horší to bylo s pochopením u jiných národů, ale ke konci války to myslím bylo jasné všem prostým vojákům, že nesli kůži na trh za cizí zájmy. Žádná válka není v zájmu obyčejných lidí. Zbrojení není nic jiného než příprava na válku, ať si každý myslí o tom, co chce. Odmítání zbrojení a účasti na válkách (nazvu to pacifismem), není žádná vlastizrada, jak se nám snaží namlouvat někteří politici (např. senátor Štětina). Je to naopak prokouknutí toho, oč tu běží. Ona ta vlastizrada je podobný pojem jako třeba svoboda. Každý si pod tím může představit něco jiného. „Proradaristi“ považují za vlastizradu odpor vůči americkým základnám a „protiradaristi“ zase snahu o jejich přítomnost u nás. A dobře víme, koho je víc!
Na násilném činu je nejhorší, že vyvolává nový násilný čin jako odvetu, což potom vytváří bludný kruh nikdy nekončícího násilí. A je to jedno, zda jde o násilí „divoké“ nebo organizované a pod dohledem takzvaných demokratických států. Argument, že za všechno mohou teroristé, kteří 11. září zaútočili na na New York, neobstojí. Není to příčina následného zbrojení a válek, ale jen záminka k nim. Tak jako příčinou 1. světové války nebyl atentát na arcivévodu Ferdinanda, ale touha světových mocností po koloniích.
Z osobních důvodů jsem nechtěla spolupracovat v tomto směru s Katolickou charitou, a tak jsem asi před rokem přivítala skutečnost, že jsem se seznámila s činností humanistického hnutí, o němž jsem předtím neměla tušení. Z jejich nabídky jsem si vybrala k adopci dívku z Guineje, abych finančně zajistila její školní docházku.
Při té příležitosti jsem se seznámila i s humanistickou filozofií, protože mě vždy zajímá, proč lidé dělají to, co dělají. Ne se vším člověk musí souhlasit, ale na myšlence nenásilí určitě něco je, zejména když se podaří, aby o určitou věc usilovalo hodně lidí. Vezměme si například v úvahu 1. světovou válku. Kdyby se hned na jejím začátku nenechali obyčejní vojáci všech zúčastněných zemí nacionalisticky zmanipulovat a rozhodli se nebojovat, válka by se nekonala. Faktem je, že hodně Čechů tenkrát bojovat odmítlo a raději se nechali zajmout. Těm bylo jasné už od začátku, že válka je v zájmu někoho jiného. Horší to bylo s pochopením u jiných národů, ale ke konci války to myslím bylo jasné všem prostým vojákům, že nesli kůži na trh za cizí zájmy. Žádná válka není v zájmu obyčejných lidí. Zbrojení není nic jiného než příprava na válku, ať si každý myslí o tom, co chce. Odmítání zbrojení a účasti na válkách (nazvu to pacifismem), není žádná vlastizrada, jak se nám snaží namlouvat někteří politici (např. senátor Štětina). Je to naopak prokouknutí toho, oč tu běží. Ona ta vlastizrada je podobný pojem jako třeba svoboda. Každý si pod tím může představit něco jiného. „Proradaristi“ považují za vlastizradu odpor vůči americkým základnám a „protiradaristi“ zase snahu o jejich přítomnost u nás. A dobře víme, koho je víc!
Na násilném činu je nejhorší, že vyvolává nový násilný čin jako odvetu, což potom vytváří bludný kruh nikdy nekončícího násilí. A je to jedno, zda jde o násilí „divoké“ nebo organizované a pod dohledem takzvaných demokratických států. Argument, že za všechno mohou teroristé, kteří 11. září zaútočili na na New York, neobstojí. Není to příčina následného zbrojení a válek, ale jen záminka k nim. Tak jako příčinou 1. světové války nebyl atentát na arcivévodu Ferdinanda, ale touha světových mocností po koloniích.
Zhlédnuto 1553 x