Já jsem nechtěla nijak obhajovat křesťanství. Ani to prvotní ani současné, tím méně církev. Já věřící nejsem, ale nevadí mi, že někdo je, pokud mi to nevnucuje. Stejně tak může být i jiného náboženství. Já také nic ze svých představ o světě nehodlám nikomu vnucovat. Že se křesťanství dalo snadno zneužít, o tom jsem se přece už zmiňovala. Napadlo mě to jen tak v souvislosti se společenskými krizemi, že v Římské říši to znamenalo příchod něčeho zcela nového, neznámého, oproti tomu, co většina společnosti tehdy vyznávala a nač byli zvyklí (třeba to, že otrok není člověk) a že to s ní (se společností) tudíž pořádně zamávalo. Ale nechci to nijak dál rozebírat. A co se týká té krize, tak to, že vy žádnou krizi nevidíte, ještě neznamená, že nemůže přijít. Podle mě naše euroamerická civilizace v krizi už je, a to v krizi filozofické, ideologické, morální a možná i kulturní, popřípadě i jiné, která mě teď hned nenapadá. A ta hospodářská nás patrně čeká také. Čímž nechci v žádném případě říci, že já si tu krizi přeji. Jak z toho ven bude ale problematické. Žádné jednoduché řešení všech těchto krizí patrně neexistuje. Zdá se, že všemocný trh je nevyřeší. Zejména ne ty prvně jmenované krize. A vůbec už není řešením opevnit se zbraněmi hromadného ničení a namířit je na ty, kteří nechtějí hrát karty tak, jak je rozdáváme my. S lidmi, kteří se od nás odlišují, je nutné vést dialog, ne se jim nadřazovat nebo s nimi válčit. V nukleární válce nebude totiž vítězem nikdo.