V pondělí 1.10. ve 21:41 jsem na serveru novinky.cz zahlédl následující krátkou zprávičku:

„Americký voják odsouzený za týrání iráckých vězňů ve věznici Abú Ghrajb k osmi letům vězení, byl po třech letech podmínečně propuštěn. Bývalý rotný byl nejvyšší hodností v případu, který vyvolal pobouření v muslimském světě.“

Žádné jméno, žádné podrobnosti. Po zhruba dvacetiminutovém hledání v anglických zdrojích jsem podle dvou indicií „osmiletý trest“ a „hodnost“ odhalil, že se jedná pravděpodobně o rotného Ivana Fredericka. Zadal jsem tedy jeho jméno do googlu a čekal, že mi vyjede nějaká podrobnější informace. Nic. Spousta starých článků o tom, že byl obviněn, souzen, odsouzen, zavřen, … ale ani jeden z nich nehovoří o tom, že by byl propuštěn po odpykání pouhé třetiny trestu. Ani „chytřejší“ hledání pomocí očekávaných frází jako „released from prison“ apod. nepomáhá. Jen redukuje původních 2 150 000 vyhledaných stránek na „pouhých“ několik tisíc obsahujících jméno i dané fráze. Musím se tedy opravit – nemohu s jistotou tvrdit, že internet žádnou podrobnější zprávu neobsahuje, je možné, že někde mezi těmi tisíci stránkami by se taková zmínka našla. Stejně tak je ovšem možné, že nikoli – vždyť při pokusu o vyhledávání v češtině jsem neobjevil ani onu původní zprávičku z novinek.

Nebudu v tomto článku rozebírat, zda tři roky vězení jsou přiměřeným trestem za nelidské týrání desítek bezmocných lidí. Na tuto otázku si každý jistě odpoví sám. Zajímavější je zaměřit se na důvod toho, proč jsem se o Frederickově předčasném propuštění dozvěděl čirou náhodou a proč jsem později nebyl schopen získat o této události žádné podrobnější informace. Zkrátka, jak je možné, aby celý svět zůstal dále přesvědčen, že si viník stále odpykává spravedlivý trest.

V době studené války používali USA a SSSR dvě zcela odlišné strategie utajování informací před veřejností. Sověti vybudovali důmyslné byrokratické mechanizmy kontroly, zavedli cenzuru médií a systematicky potlačovali politické oponenty. Tím bylo dosaženo toho, že jakýkoli únik „nepohodlné“ informace byl zastaven dříve, než se dostal k nejširším masám. Američané naopak zvolili přístup, který se na první pohled zdá zcela nelogický, ale v konečném důsledku se ukázal jako mnohem účinnější – dokonce tak účinný, že je téměř beze změn používán i dnes v době rozmachu necenzurovatelného média – internetu. Základní princip tohoto systému spočívá ve vypouštění ohromných oblaků „krycích“ informací, v němž se ta podstatná snadno ztratí. Utajovaná informace je v této strategii zcela veřejná, jen je zajištěno, aby nevzbudila nechtěný zájem tisku.

Zveřejnění zprávy o propuštěni Ivana Fredericka je zcela klasickým případem takto veřejně utajované informace. Do médií se sice dostala, ale v takové formě v níž je zcela neškodná. Zajímavé je totiž pro člověka jen to, o čem již má alespoň nějakou informaci – nevidím-li, že ve skříni je krabice, nezajímá mě, co je v ní schováno. Na základě principu nabídky a poptávky proto média posuzují důležitost informací podle toho, jaký prostor dostaly již dříve v jiných médiích a nakolik jsou tedy veřejně známy. Je-li tento prostor minimální, nevěnují tématu dále pozornost. Je to jako sněhová koule hozená ze svahu – po chvíli se zaboří do závěji hlubokého sněhu a zůstane stát těsně pod vrcholem kopce. Je-li ovšem prostor dané informaci poskytnutý „nadkritický“, rozbíhá se řetězová reakce. Zpráva již nezapadne do hlubokých závějí, ale strhne je sebou, postupně nabírá další a další vločky lidské zvědavosti a už se po úbočí hory nezastavitelně valí skandál.

Cílem novodobých cenzorů není informaci utajit, nýbrž vhodit ji na svah veřejného dění takovým způsobem, aby nestrhla lavinu a nezpůsobila v údolí katastrofu. V případě Ivana Fredericka se jim to povedlo dokonale. Muž odsouzený za dlouhodobé týrání nevinných lidí byl propuštěn po pouhých několika měsících pobytu ve vězení, aniž by to vzbudilo jakoukoli reakci veřejnosti. Vlastně téměř nikdo se o tom ani nedozvěděl. Přesto riziko, že se kauza do médií někdy vrátí s větší silou, je minimalizováno, neboť tiskem již jednou prošla a to bez valného zájmu čtenářů.

Dokonalý zločin. Tleskám vám, pánové, tleskám.