Poslední dobou ve mně pravidelné sledování světového dění vyvolává dojem, že se Spojené státy a Írán v rámci vzájemných napjatých vztahů předhání o to, kdo získá prestižní titul toho nejodsouzeníhodnějšího státu světa. Jakoby hrály nějaký podivný sportovní zápas v rámci turnaje o nejdarebáčtější zemi planety. Pojďme si trochu zafantazírovat a představit si, jak by takový turnaj asi vypadal.
Nuže …

Dobrý den, vítám vás u sledování přímého přenosu čtvrtfinálového zápasu „Poháru osy zla“ – turnaje o nejdarebáčtější zemi světa. Dnes večer nás čeká tvrdá bitva mezi silnými mužstvy USA a Íránu. Spojené státy, které byly iniciátorem celého turnaje a věnovaly také pohár pro vítěze, mají, jak je to u nich ostatně zvykem, velké sebevědomí a ambice a rády by si domů odvezly zlaté medaile. Pravděpodobně si vůbec nepřipouští, že by dnes nemusely zvítězit. Ale na druhou stranu Írán nemá vůbec slabé mužstvo a bude chtít být dnes večer Spojeným státům více než rovnocenným soupeřem. Íránci by dnes skutečně rádi poslali Američany domů. A jejich fanoušci, jako kdyby věděli, o čem právě mluvím, spustili na stadionu za mými zády ohlušující chorál: „Yankee, go home! Yankee, go home!“ Možná to slyšíte v pozadí z ruchových mikrofonů. Panuje tu skutečně báječná atmosféra!

Než však oba týmy nastoupí na trávník, pojďme se podívat na jejich herní statistiky z dosavadního průběhu turnaje, jak nám je nabízí režie. Jedním z nejpodstatnějších ukazatelů síly mužstva jsou bezpochyby ofenzivní války a to je tradičně silná americká zbraň. Spojené státy to ukazují i v průběhu tohoto turnaje, kdy na podcenění této jejich schopnosti doplatilo nemálo silných týmů – kruté ponaučení si odnesly zejména mužstva Vietnamu a Iráku. USA jsou v této statistice jednoznačně nejlepším mužstvem na turnaji a Íránci si budou muset dnes večer dávat velký pozor. Naopak Írán zaujímá v žebříčku nejofenzivnějších týmů turnaje dělené poslední místo bez jediné útočné války v moderní historii. V potlačování svobody slova naproti tomu dominuje z dnešních soupeřů Írán, který je Reportéry bez hranic řazen ve svobodě tisku na 162. místo, zatímco Spojené státy se pohybují okolo 50. (zprávy z domova) resp. 120.-140. (zprávy ze zahraničí) příčky. Desítky politických vězňů v Íránu snadno přebijí ojedinělé případy amerických studentů zatčených za pokládání nepříjemných otázek politikům. Ty tam jsou doby trenéra McCarthyho, kdy byly stovky lidí v USA vězněny a desetitisíce přicházely o práci. Teď mohou Spojené státy Íránu konkurovat leda tak násilným potlačováním demonstrací v Iráku. Ovšem v této oblasti je Írán také velmi silný. V demokratičnosti voleb jsou statistiky obou týmů vyrovnané. Falšování volebních výsledků ve Spojených státech je ze strany Íránu doháněno vyškrtáváním nevhodných kandidátů z volebních listin ještě před hlasováním. I další statistika je téměř vyrovnaná – výhrůžky jiným zemím. Americké: „We’ll bomb you back to the stone age“ spojené s vytvářením různých černých listin nepřátelských států velmi dobře konkuruje íránskému zpochybňování legality izraelského režimu a jeho práva vládnout Jeruzalému. V porušování lidských práv vidíme mírnou převahu USA, která je dána zejména situací v koncentračním táboře Guantanámo, věznicích v Íráku, jako je Abú Ghrajb, a brutalitou vyšetřovacích metod v tajných vězeních CIA ve světě. Diskriminace žen, tvrdé podmínky ve vězeních a částečné omezování náboženské svobody v Íránu přes všechnu snahu v této oblasti na Spojené státy nestačí. Tentokrát výrazně vedou Spojené státy ve statistice zbraní hromadného ničení. Proti 10 500 jaderných hlavic USA nemá mužstvo Íránu zatím nic, čím by mohlo konkurovat, a to přesto, že podle některých zdrojů věnuje velkou část svých neveřejných tréninků právě této oblasti. Navíc Spojené státy v průběhu turnaje jako jeden z nemnoha týmů ukázaly, že své zbraně hromadného ničení umějí také použít. Zmiňme se ještě krátce o podpoře terorismu, kde mají oba týmy vyrovnanou bilanci a podívejme se na poslední statistiku, kterou nám režie nabízí, a tou jsou popravy. Tady vidíme vedení Íránu 177 : 53 za poslední rok. Tento nepoměr může být dán částečně také tím, že v Íránu je stále ještě povoleno popravovat také mladistvé do 18 let, zatímco v USA byla tato možnost zrušena v roce 2005. Podivný krok ze strany Spojených států, zvláště když v zápasech, které jsou tak vyrovnané jako tento, mohou právě popravy nakonec rozhodnout o vítězi.

Myslím, že nás dnes večer čeká vskutku nádherný zápas, oba týmy v průběhu celého turnaje ukazují, že patří v současnosti mezi světovou extratřídu. Je dost možné, že dnes budeme svědky předčasného finále. Ať už však tento zápas dopadne jakkoli, můžeme se těšit na sobotní semifinále, v němž se dnešní vítěz utká se Severní Koreou, která ve včerejším napínavém duelu porazila Čínu. Dovolím si tvrdit, že ať už dnes zvítězí USA nebo Írán, Korejci to budou mít v sobotu velmi těžké.

Ale teď už obraťme naši pozornost k dění na stadionu, který právě propuká v ohlušující jásot, neboť oba týmy v tuto chvíli nastupují na trávník pod vedením svých kapitánů. Atmosféra je skutečně báječná. Můžeme jen litovat, že reprezentace České republiky smolně vypadla už v prvním kole. Všichni totiž víme, že měla nepochybně na víc…

Konec snění, vraťme se zpět do reality. O tom, který ze soupeřů by v takovémto podivném utkání zvítězil, nechám čtenáře, aby si rozhodl sám. Bez ohledu na svůj tip ať si však položí jednu otázku: „Měla by Česká republika dělat přijetím radaru v takovémto zápase Spojeným státům brankáře?“