Inspirace z klasiky
(na okraj odborných studií a protestních akcí)

Vtom ho někdo popadl za ruku. A je to lokaj a za ním stojí dva vojáci. „Už se na vás dva dívám od chvilky, co jsem si z okna ždímal rukáv“, řekl lokaj hlasem jako mejdlíčko. „A tuhle jsem na vás přivedl sedmadvacet vojáků.“
V Rumcajsovi se na chvilku utišil dech. Ale pak se tajně zasmál do vousů, dal Cipískovi znamení, aby tiše stál, a povídá lokajovi: „Vždyť je těch vojáků jen šestadvacet.“ Lokaj si začal ukazovat po vojácích prstem. „Sedmadvacet!“ A zas počítal Rumcajs: „Šestadvacet.“ Tak tam počítali vojáky. Při třetím počítání dal Rumcajs Cipískovi tajné znamení. A počítali dál. Cipísek zatím vběhl do komnaty a posadil zelený klobouček Volšovečkovi na hlavu. Do Volšovečka hned vešel pořádný vodnický rozum. Položil přes sebe prsty třikrát křížem ze tří stran. A převrhl stříbrnou vaničku. Z vaničky se vylila vlna jako hora. A druhá. A třetí.
Ta první spláchla knížepána i s kněžnou do kouta a pobrala jim francouzské bonbony. Druhá odplavila lokaje s vojáky dolů na dvůr, až kuckali. Na třetí vlně se nese vodník Volšoveček. Jednu ruku podal Cipískovi a druhou Rumcajsovi. Tak je s sebou vzal až k lesnímu rybníku v lese Řáholci.

Z knihy Rumcajsova loupežnická knížka, autor Václav Čtvrtek, vyšlo v časopise Sluníčko 11/2007.