Setkal jsem se s názorem, že billboardová kampaň iniciativy NE základnám "Naši Zelení mají rádi hřiby" je demagogická. Pokusím se toto tvrzení vyvrátit. Billboard jsem viděl poprvé na dálnici, pár dní před oficiálním vyhlášením kampaně. Těch pár vteřin, po které byl v mém zorném úhlu, jsem zíral jsem dost překvapeně. Slov NE základnám jsem si všiml na poslední chvíli, zdála se mi nějak malá. Pomyslel jsem si něco o silné kávě a o tom, že billboard je možná falešný, že se někdo snaží Ne základnám u části veřejnosti zdiskreditovat. U jednotlivců se to zřejmě, byť nechtěně, povedlo, zájem médií i reakce vedení Strany zelených ovšem svědčí o tom, že kreativní nápad přinesl ovoce a kampaň se vydařila. Na demagogii jsem nepomyslel ani náznakem. Proč?

Prvoplánově a pro člověka, který by se o věci dověděl poprvé (takový ale asi v Čechách a na Moravě není), může plakát demagogicky vypadat. Protiraketová obrana nás má přece chránit před jaderným útokem! (Pomiňme teď otázku, zda je technicky možné, aby rakety v Polsku naváděné radarem od nás chránily také právě i naše území). Poslanci a ministři Strany zelených tím, že dosud de facto dělají vše pro radar, nás tedy před jaderným hřibem nad Prahou nebo Plzní přece chrání! To je ovšem prvpolánová optika pana Klvani, který svou kampaň nazval Proti raketám, a zatím mu na to moc lidí neskočilo.

Skutečnost je taková, že na ČR nejsou v současné době namířeny žádné jaderné zbraně. Není důvod: nejsou tu žádné strategické vojenské objekty, z armády zbylo torzo, její bojeschopné součásti jsou roztroušeny po zahraničních misích. Irán rakety s dostřelem k nám, natož do USA, nemá, a nejspíš ani mít nebude. Ani o ně neusiluje, jeho prvořadým potenciálním protivníkem je geograficky podstatně bližší Izrael. Ano, před jadernými raketami nejsme chráněni. Nebyli jsme před nimi chráněni ani za studené války, kdy na nás namířeny byly. Nebyly proti nim chráněny ani USA a SSSR. Smlouva ABM umožňovala oběma velmocem chránit pouze jediný cíl podle vlastního výběru - buď hlavní město, nebo strategický vojenský objekt. Zbytek území obou států, stejně jako zbytek území NATO i Varšavské smlouvy, zůstával nechráněn.

Dnešní Rusko se cítí americkými plány ohroženo, a tento pocit je bohužel důvodný. (Viz zejména články Vzestup americké nukleární převahy, 7.10.2007, a Velká konečná ruská hra, 20.9.2007, na stránkách NE základnám). Rusko jasně deklarovalo, že bude-li napadeno jadernou zbraní, na radar u nás zaútočí, a to "pro jistotu" také jadernou zbraní. V případné jaderné válce mezi velmocemi to tedy schytáme jako první, zatímco bez naší vstřícnosti vůči USA bychom alespon zůstali stranou přímého zásahu. A to není nevýznamné. Nemusí jít hned o válku plné intenzity, která by tak jako tak zničila život na celé Zemi. Představme si tento scénář. Na Rusko vyletí omylem jedna raketa. Třeba americká, třeba zprvu neidentifikovaná odněkud z ponorky. Ale poletí na Rusko. Rusové to vyhodnotí jako počátek útoku a jak "slíbili", zaútočí jadernou raketou na radar v Brdech. Desetitisíce mrtvých hned, Praha neobyvatelná. Ten úder provedou, i kdyby se mělo ukázat, že útočící raketa třeba vůbec nebyla americká a vzlétla omylem. Pokud se nebude od počátku jednat o součást skutečného masivního útoku USA, nebudou tím drtivou americkou odvetu příliš riskovat. Pro 200 vojáků ve vzdálené cizí zemi Američané skutečný jaderný konflikt nerozpoutají. Takže velmoci se dohodnou na klidu zbraní a nám zbyde spálená země.

Nedovolíme-li radar na našem území postavit, nic z toho nám nehrozí. Tedy proto ti, kdo podporují výstavbu radaru, přivolávají jaderný útok na ČR, tedy proto "Naši Zelení mají rádi hřiby".

Autor je šéfredaktorem ekologického portálu www.sustainable.cz