Při příležitosti jmenování Ondřeje Lišky do ministerské funkce si dovoluji nabídnout následující text, publikovaný již dříve na portálu sustainable.cz.

ZELENÁ KVALITA ŽIVOTA

Ministr zahraničních věcí Karel Schwarzenberg 8. února 2007 v Poslanecké sněmovně v odpovědi na interpelaci poslance Václava Votavy řekl mimo jiné: „Když mi vytýkáte servilitu, tak tady není řeč o servilitě, nýbrž uznání skutečnosti, že v dnešním světě je několik velkoměst - Šanghaj, Mexiko City, Peking, New York, Londýn atd. - která mají víc obyvatel, než Česká republika.“ Měl pravdu. Asi stejnou, jako Jarek Nohavica, když zpívá: „Za komunistů se špatně nežilo, v létě bylo teplo, v zimě sněžilo.“ O klimatické změně až jindy. Pan ministr měl, v této věci určitě, pravdu. Uvedená velkoměsta jsou počtem svých obyvatel větší než celá Česká republika. K čemu je taková pravda?

Strana zelených slibovala ve svém volebním programu Kvalitu života. Nevím, koho pan ministr volil, nevím, zda stranu sponzoroval, nevím, zda svou nominaci přijal jako šlechtickou kratochvíli s tím, že bude měsíc ministrem ve vládě, která nedostane důvěru, nebo zda naopak lépe než balamucení občané věděl, že tu důvěru dostane. Vím, že Zelení slibovali Kvalitu života. Jaká je kvalita života v Šanghaji, Mexico City, Pekingu? Jaká je kvalita života v těchto desetimilionových velkoměstech, včetně New Yorku a Londýna, ve srovnání s celkem České republiky? Podle jakýchkoli myslitelných kritérií nesrovnatelně horší u prvních tří měst. Podle kritérií člověka, který se zcela neodcizil přírodě a nepropadl drogám, ať už těm skutečným, nebo droze peněz, kariéry, konzumu a moci, vyhrává Česká republika i ve srovnání s New Yorkem a Londýnem, a to ještě před tím, než Zelení dostali částečnou příležitost svůj program uskutečňovat.

Česká republika je malým státem. Má rozlohu 78 866 km2 a přibližně 10 220 000 obyvatel. To znamená, že hustota osídlení je cca 130 ovyvatel na 1 čtvereční kilometr, zhruba evropský průměr. To také znamená, že na jednoho obyvalele připadá asi 7 717 m2 území. Na jednu úplnou přirozenou rodinu (rodiče, dvě děti, prarodiče) tak připadne 46 302 m2 (0,046 km2, 4,6 ha), což je pro představu čtverec asi 215 x 215 metrů. Třetinu této plochy, stejně jako celého státního území, tvoří les. Pravdou je, že do všech lesů nemůžeme. Vojenské újezdy, součást neblahého dědictví minulého režimu, nějaké to procento ze sféry svobodného pohybu ukrajují. Stejně jako rozrůstající se areály sloužící globální logistice. Ale po naprosté většině plochy naší země, naší krajiny, se můžeme pohybovat. Svobodný přístup do krajiny, včetně lesů, je u nás garantován zákonem (v Evropské unii to není samozřejmost). Tedy kvalita života pro všechny občany podstatně vyšší než v Londýně nebo New Yorku, i kdyby tam všechna auta jezdila na vodík nebo elektřinu.

To není volání po návratu na stromy ani po tom, aby na člověka připadalo extrémně mnoho území (jako v USA mimo velká města). Naše hustota osídlení je optimální i z hlediska potenciálu trvalé udržitelnosti. Mimochodem nahlédnutím do statistik zjistíme také, že v ČR je 6 249 obcí, měst a městysů. Tedy průměrné sídlo má 1 635 obyvatel. Pro kvalitu života, ve srovnání s velkoměstem, také dobrý příspěvek.

Součástí kvality života je i nepřítomnost (minimalizace) ohrožení, nebo alespoň svoboda od strachu. I v tom Česká republika, včetně svého hlavního města, vyniká nad New Yorkem a Londýnem. Jsme malým státem a nemáme imperiální ambice, neterorizujeme civilní obyvatelstvo zemí, které nám dodávají suroviny, nenutíme nikomu náš styl života a tedy na sebe nepřivoláváme hrozbu odvety. Zatím.

Součástí kvality života je nejen samotná možnost pohybu, ale i jeho volnost, tedy nepřítomnost kontrol nárazových a viditelných, ale i těch případných neviditelných, zato permanentních. Je to i stav, kdy sice čas od času, po nějakém mediálně vypíchnutém zásahu policie proti aktivnějším občanům, hovoříme o policejním státě, ale ke skutečnému policejnímu státu má naše skutečnost hodně, hodně daleko. Jak dlouho ještě?

Ano, interpelace ministra Schwarzenberga byla o radaru. Opravdu chceme vyměnit naši kvalitu života, tu, kterou máme i bez volebního programu Strany zelených, za pocit několika papalášů, že přispěli ke světové bezpečnosti? Opravdu chceme tento pocit vyměnit za zdravotní rizika pro obyvatele blízkého okolí brdského vojenského prostoru a za permanentní hrozbu teroristického útoku pro Pražany? Chceme, aby u nás pobývalo nejen 200 členů oficiálního vojenského personálu, ale také nejméně jednou tolik tajných agentů, zajišťujících vojenské základně „aktivní bezpečnost“? Tato rizika by byla samozřejmě stejná, ať by radar byl předmětem dvoustranné smlouvy ČR a USA, nebo spadal pod velení NATO. Stejně jako riziko napadení radaru a tedy České republiky strategickými zbraněmi v případě válečného konfliktu, pro který má být radar vybudován.

Je nám vytýkáno „čecháčkovství“, malý smysl pro solidaritu se „západní civilizací“. Máme právo ve válce s terorizmem zůstat „v závětří“ a v případné světové (nukleární) válce alespoň stranou přímého zásahu? Ano, máme. Nikdy jsme nevedli vojenské výboje, nikdy jsme neměli kolonie, naším největším příspěvkem ke drancování planetárních nerostných zdrojů byl, zjednodušeně řečeno, podíl na vybudování ropovodu Družba.

Přeji našim Zeleným, aby uskutečňovali svůj program Kvalita života. Přeji jim, aby v příští sněmovně měli pro jeho prosazování větší váhu, než současných šest mandátů. Pro začátek by mi ovšem stačilo, kdyby se zbavili jednoho respekt nebudícího ministra a přestali si hrát na panského kočího, který zkouší zapřáhnout americké sobectví do káry globální odpovědnosti.

sustainable.cz, 9.2.2007
www.sustainable.cz/zelenakvalitazivota.htm