Zaleží, co si pod spoluprací s cizími státy představujeme a zda je nám sympatická spolupráce nebo podřízenost.

Jistě nic nemám proti svobodnému obchodu mezi evropskými státy, neproblémovému cestovaní, stejně jako sjednocování legislativy, která se týká mezinádního obchodu.

Pro mě je však celý ten systém, ve kterém posíláme peníze EU a ta nám část z nich možná, pokud si je vyškemráme a sepíšeme různé "projekty", vrátí, zcela zvrhlý. Teď vynechávám to, že jsou ty navrácené peníze prezentovány, ať se již jedná o naše masmédia, či prounijní politiky a samotnou EU, jako nějaké peníze, které ČR dostává.

Stejně tak považuji za zcela nežádoucí unijní legislativu, která nám nutí antidiskriminační zákony (respektive normy v nich obsažené) a podobný odpad.

Pokud odpůrci radaru obvykle požadují referendum o něm, tak v případě Lisabonské smlouvy (tj. slouvy velice podobné Euroústavě) je vidět, jak se její zastánci referend bojí. Ve Francii a Nizozemí se referenda nekonala, protože bylo jisté, že voliči by smlouvu odmítli, v Irsku (jediné zemi, kde se referendum konat mohlo) byla Lisabonská smlouva odmítnuta, a již nyní je vidět ten tlak, aby bylo nové, ve kterém voliči budou pod náporem ještě masivnější přesvědčovací kampaně a další mediální propagandy tlačeni, aby rozhodli "správně".

V kategoriích, zda být poskokem USA, EU či Ruska nehodlám uvažovat, ani jedno z toho není žádoucí.