Absurdněji se chovat už snad ali nemůžeme. V důsledku klimatických změn očekáváme obrovské škody na životech i majetku, místo snahy o zmírnění této globální katastrofy, se snažíme předejít přírodu a zničit se vlastními prostředky. (kdo trochu pozoruje počasí nepotřebuje předpověď v televizi, aby mu bylo jasné, že katastrofa již probíhá) Říkám my, protože nečině přihlížíme, neseme stejnou vinu, jako průmyslníci nadnárodní obchodníčci se zbraněmi a mafiáni, kteří hodlají vydělat i na utrpení z klimakatastrof, které svými aktivitami náležitě přiživují.
Nejsme schopni správně hodnotit rizika. Některá přeceňujeme, jiná ani nevnímáme. Tak někteří z nás věří, že „země osy zla“ představují hrozbu, přičemž je mnohem pravděpodobnější, že nás zabije srážka s autem, neléčený vysoký krevní tlak nebo smog, respektive civilizační nemoc kterou způsobí.

http://www.rozhlas.cz/radionaprani/archiv/?p_po=2628&p_pattern=Koukol%EDk&p_gt=1

Zavedený pojem „darebácká země“ znějící z médií naznačuje v podstatě rasizmus, říká, že lidé, kteří tam žijí jsou, horší než my. (Existují některé vyjímky, africké země, kde je bída tak velká, že lidé nemají sílu svrhnout režim, obecně je však vláda taková, jací jsou lidé, kteří v zemích žijí - a lidé jsou všude stejní!). Nevymlouvejme se, že „proti mocným nic nezmůžeme“ to je alibizmus. Takový co mi k tomu ještě řeknou, že „to máslo už stojí 40 korun?...no to je hrozný?... takový ať se dou vycpat, takovím lidem to totiž ve skutečnosti nevadí. Když člověku něco vadí, tak s tím také něco dělá.
Stojíme na počátku nového věku, který si žádá boj beze zbraní. Žádá, aby každý bojoval za svá práva, za neomezenou svobodu slova. Aby to dělal nejen na demonstracích, ale také v běžném životě. (ofšemže v rámci možností)
Jednej Lokálně, mysli globálně. Výběrově náročně, uvědoměle skromně a je to náročné, neboť to cvičí přemýšlení.
Od té doby, co jsem začal přemýšlet o tom, co nepotřebuji, cítím se dobře.
Zkuste to někdy, třeba trochu jinak,... neříkám že je to lehké, všechno se dá ale naučit i skromnosti a nakonec i důvěře a porozumění. Právě tím musíme nahradit paranoiu, myslíme-li to s další existencí vůbec vážně.

Existuje jeden mocný princip, který dává všem naději, který může změnit svět.

Je to asi takhle:
. . . „Pošli to dál“ . . .
Co člověk posílá, je na něm