Já mám spousty pochyb, ale myslím si, že i mnoho z vás má spousty pochyb a nejspíš pochybuje i zvolený prezident Obama. Ale já přesto budu hlasovat pro předložené smlouvy a řeknu proč. Možná, že má Jiří Dientsbier pravdu a že nakonec ten radar tady nebude stát, protože se zjistí, že není dost efektivní nebo že na něj není dost prostředků. A já si myslím, že přesto bude mít svoji cenu, jestliže těmto smlouvám řekneme ANO. Myslím, že se tím postavíme na vlastní nohy a zbavíme se historického mindráku, který se s námi vleče, za to, že nejsme schopni se v kritické situaci rozhodnout s určitou mírou odvahy. Ten radar totiž souvisí s Ruskem. Já nevěřím, že je namířen proti Rusku. Kdybych tomu věřil, tak bych pro něj nehlasoval. Souvisí s Ruskem potud, že Rusko nás skutečně pokládá - oni pro to dokonce mají termín - za „blízké pohraničí“. Oni se prostě nesmířili s tím, že my se tady budeme v budoucnu rozhodovat samostatně. Já jsem zažil debaty s představiteli Ruské federace, když jsme vstupovali do NATO. To byly mimořádně ostré debaty, kdy obě strany, ale oni dřív, zvyšovaly hlas, třeba premiér Černomyrdin nebo ministr obrany, na jehož jméno si teď nevzpomínám. Na ten rozhovor mám vzpomínku a připomíná mně to vyprávění kolegy Štětiny. Dost na nás křičel, a my jsme se nedali. A přesto, když ten rozhovor skončil, tak najednou jakoby roztál, usmál se a řekl, ale my vás stejně budeme mít rádi, i když tam vstoupíte. A mně se neulevilo, já jsem se spíš lekl, protože jsem si představil to přátelské objetí, až praskají kostičky. A my musíme tentokrát té ruské imperiální ideji, která nesouvisí se Sovětským svazem, s komunismem, je to prostě prastará ruská imperiální idea, že tam, kam jednou vstoupil ruský voják, je to provždy jejich. A my jim tímto naším rozhodnutím řekneme, že my už tam nepatříme. A bude to mít svoji cenu, jak říkal kolega Liška velmi výstižně, symbolickou, dokonce i když tam ten radar nebude. Já si nemyslím, že budeme pokládáni za nějaké horlivce nebo za nějaké snaživce, kteří naletěli. Budeme prostě těmi, kteří na výzvu spojence reagovali pozitivně, vyšli mu vstříc, a ať už to dopadne jakkoli, nás to v našem chabém sebevědomí pro budoucnost posílí. Zdá se mi velmi dobře komplementární to, co se teď děje kolem Lisabonské smlouvy u nás, a předpokládaná ratifikace těchto dvou smluv, to jde velmi dobře dohromady. A já věřím, že z toho vyjdeme s posíleným sebevědomím.

Petr Pithart

Vystoupení v senátní rozpravě k vládnímu návrhu -vyslovení souhlasu s ratifikací dohody mezi ČR a USA o zřízení radarové stanice protiraketové obrany. (28.11.2008)
Zveřejněno na stránkách Petra Pitharta.