Re: Re: ZKUŠENOST Z MOSKVY, ŘÍJEN 2008
Jan Kotrba, 24.11.2008
Článek reaguje na:
Vladimír Tupáček - Re: ZKUŠENOST Z MOSKVY, ŘÍJEN 2008
Nedokážu uvěřit tomu, že někdo považuje tiskový zákon, jaký platí nově na Slovensku, za dobrou věc. Pokud to samozřejmě není někdo, kdo upřednostňuje totalitu před svobodou, hulvátství a lži před slušností a pravdou. Prosím, snažně Vás prosím, nastudujte o slovenském tiskovém zákoně něco více. Nechci po Vás, abyste ještě nějak reagoval. Jenom upozorňuji, na Váš fatální omyl.
Tento zákon dává politikům do rukou neférový bič, který mohou neomezeně využívat k šikanování neposlušných médií. To, že se tak zatím ve větší míře neděje, je pouhým tichem před bouří. Je to v historii našich dvou republik nejhorší poplivání svobody tisku a demokratické diskuze vůbec.
Co se týče ostatního textu, musím souhlasit s panem Vlčkem, přestože jeho příspěvek je místy poněkud přitažený za vlasy. Ovšem ne tak moc, jak by se mohlo zdát. Fakt, že se Rusko zcela nepokrytě vysmívá základním lidským právům a novou cestičkou (nacionalizmus) se dostává ke starým pořádkům, to je neoddiskutovatelný poznatek.
Na vlastní oči také můžeme sledovat důvěryhodnost Ruska. Trapné a do očí bijící zdržování stahování vojáků z Gruzie by nám mělo připomenout, že dohoda podepsaná s Rusy má cenu jen a pouze toho papíru, na němž byla sepsána.
Každý den si telefonuji se svým známým z Moskvy. Sám fandí Putinovi kvůli tomu, že dostal Rusko z Jelcinovského marastu. Ovšem přiznává, že Rusko je vše, jen ne demokratická moderní společnost. Když jsem se s ním bavil o obavách české veřejnosti z masivního zbrojení a vyhrožování jaderným útokem, posmutněl a řekl, že prostě musíme přečkat ještě jednu studenou válku. Rusko totiž zbrojit přestane leda až zase hlady začnou umírat lidé.
Můj známý rozhodně není reprezentativní vzorek Ruské populace, je to úspěšný manažer v realitním obchodě. Ale jako hlas zpoza mediální opony bychom mu měli naslouchat. Ostatně byl to on, kdo mě varoval, abych těm "kremelským žvástům v každé ruské televizi hlavně nikdy nevěřil".
Historie nám ukázala, že Rusko je zkrátka prapodivná velmoc, která zbožňuje zabírání cizího území, o než pak není schopna se postarat. Teď se na nás z té velmoci valí výhrůžky, vydírání a arogance. I Barrack Obama, jakožto silně levicový a místy až iracionálně mírově založený člověk upozornil ve svém televizním projevu (adresovaného naší zemi), že Rusko kráčí zpět od demokracie, že znovu považuje za lepší být postrachem pro své okolí, než být partnerem. Že opět považuje destabilizaci ostatních za cestu k vlastní stabilitě.
To není strašení namalovaným čertem, nebo dávno vyčpělým bubákem. To není žádná hysterie bláznivých antirusistů nebo PR kampaň řízená z USA. To jsou prostá fakta, která jsou pro nás, narozdíl od běžných Rusů, dobře přístupná. Připojuji se k panu Vlčkovi a žádám všechny, kterým Rusko připadá jako lepší obranně-politický partner než Spojené státy, aby se tam zajeli podívat, pobyli a nasáli atmosféru. A komu se tam zalíbí, ať tam prosím zůstane.
Tento zákon dává politikům do rukou neférový bič, který mohou neomezeně využívat k šikanování neposlušných médií. To, že se tak zatím ve větší míře neděje, je pouhým tichem před bouří. Je to v historii našich dvou republik nejhorší poplivání svobody tisku a demokratické diskuze vůbec.
Co se týče ostatního textu, musím souhlasit s panem Vlčkem, přestože jeho příspěvek je místy poněkud přitažený za vlasy. Ovšem ne tak moc, jak by se mohlo zdát. Fakt, že se Rusko zcela nepokrytě vysmívá základním lidským právům a novou cestičkou (nacionalizmus) se dostává ke starým pořádkům, to je neoddiskutovatelný poznatek.
Na vlastní oči také můžeme sledovat důvěryhodnost Ruska. Trapné a do očí bijící zdržování stahování vojáků z Gruzie by nám mělo připomenout, že dohoda podepsaná s Rusy má cenu jen a pouze toho papíru, na němž byla sepsána.
Každý den si telefonuji se svým známým z Moskvy. Sám fandí Putinovi kvůli tomu, že dostal Rusko z Jelcinovského marastu. Ovšem přiznává, že Rusko je vše, jen ne demokratická moderní společnost. Když jsem se s ním bavil o obavách české veřejnosti z masivního zbrojení a vyhrožování jaderným útokem, posmutněl a řekl, že prostě musíme přečkat ještě jednu studenou válku. Rusko totiž zbrojit přestane leda až zase hlady začnou umírat lidé.
Můj známý rozhodně není reprezentativní vzorek Ruské populace, je to úspěšný manažer v realitním obchodě. Ale jako hlas zpoza mediální opony bychom mu měli naslouchat. Ostatně byl to on, kdo mě varoval, abych těm "kremelským žvástům v každé ruské televizi hlavně nikdy nevěřil".
Historie nám ukázala, že Rusko je zkrátka prapodivná velmoc, která zbožňuje zabírání cizího území, o než pak není schopna se postarat. Teď se na nás z té velmoci valí výhrůžky, vydírání a arogance. I Barrack Obama, jakožto silně levicový a místy až iracionálně mírově založený člověk upozornil ve svém televizním projevu (adresovaného naší zemi), že Rusko kráčí zpět od demokracie, že znovu považuje za lepší být postrachem pro své okolí, než být partnerem. Že opět považuje destabilizaci ostatních za cestu k vlastní stabilitě.
To není strašení namalovaným čertem, nebo dávno vyčpělým bubákem. To není žádná hysterie bláznivých antirusistů nebo PR kampaň řízená z USA. To jsou prostá fakta, která jsou pro nás, narozdíl od běžných Rusů, dobře přístupná. Připojuji se k panu Vlčkovi a žádám všechny, kterým Rusko připadá jako lepší obranně-politický partner než Spojené státy, aby se tam zajeli podívat, pobyli a nasáli atmosféru. A komu se tam zalíbí, ať tam prosím zůstane.
Zhlédnuto 1699 x