I člověku, sledujícímu naši politiku jen levým okem, muselo být jasné, že Topolánek byl vlastně kýmsi přesně opačným než členem ODS, byť v této straně působil léta jako její předseda. Byl to rezident, nasazený do této strany ve své době neidentifikovaným a zřejmě protichůdným politickým hnutím s cílem ODS nejdřív oslabit, potom dehostenovat a v závěrečném stadiu vypudit na okraj politického spektra. Nejen indicií, ale přímo hmatatelných důkazů pro toto tvrzení bylo a je bezpočet. Vždyť jen politický prosťáček se mohl např. domnívat, že to politická neobratnost přivála do Topolánkových úst onu slavnou větu, že nesmíme našim lidem nikdy říct, co se chystáme dělat, protože to by nás pak nevolili. Vzpomeňme, jak se tehdy rozhlaholily konkureční politické zvony, oslavující tento výrok jako důkaz jeho politické nekompetence a neobratnosti. A přitom už tehdy musel každý přemýšlivý pozorovatel dojít k závěru, že zde šlo o cosi kvalitativně odlišného, než je nekompentence. Vždyť významový rozměr toho, co Topolánek prohlásil a co bychom jako rovnocenné mohli přiřadit k brutálním výkřikům nacistů či stalinistů ( podobně se jistě vyjádřil Heydrich ve Wannsee, když se chystal holokaust), ukazoval k břehům v naší politice dosud neznámým, jejichž kontury získávaly rozpoznatelnější rysy s tím, jak Topolánkových nepochopitelných výroků přibývalo. Vzpomeňme na některé z nich. V době, kdy jak jemu osobně, tak i „jeho“ straně zobala média doslova z ruky, spustil tento jejich miláček absurdní povyk o tom, jak jsou, oni ódéesáci, médií hanobeni, pronásledováni i zostuzováni, a činil tak k úžasu všech tak vytrvale, až se od něj nespravedlivě osočená média začala skutečně odvracet. Velký manipulátor si tak mohl poprvé zamnout ruce, zatím co „jeho“ strana zatruchlila. A pak už to šlo ráz na ráz. Jeho intimus Dalík prohlásil, že je jeho Bormannem, čímž samozřejmě ztotožnil svého pána s Hitlerem. V demokratickém národě to právem zabouřilo - a Topolánek si zamnul ruce podruhé. A pak už iniciativu z ruky nepustil a hitlerovská prohlášení se z něj začala sypat jak mince z automatu. Přijde Den, v pravý čas vytasíme noc dlouhých nožů, provokace nepřátel mě nechávají ledově chladným, atd, atd., až se pod tíhou jeho zkopírovaných řečových výplodů zhroutily preference ODS pod vytoužených 20 procent, a řečník usoudil, že může nasadit finale fortissimo. V rozhovoru s redaktorem časopisu pro gaye poukázal na údajnou židovskou slabost, kterou je- podle něj - ochota ustupovat tlaku (čili zbabělost) – a dílo bylo dokonáno. První pokrytec strany ( dále už jen PPS ) P. Sobotka ho vykázal ze sálu, Topolánkova nenáviděná stranická pouta padla k zemi - a jejich nositel se osvobozeně i hrdě ohlédl po organizaci, která ho do bořitelské mise v ODS vyslala.
Dlouho se dumalo, která organizace to byla. Jen ovšem do doby, kdy média oznámila, že si ho najímá jistá významná slovenská firma k sjednávaní svých obchodů v zahraničí – a hlavně v RUSKU. Chápete? Vybrali si ho pro působení v Rusku jisti si tím, že právě ON se zrovna TAM bude pohybovat úspěšně. Už se jasní? Chodil do vojenského gymnazia, kde se ruština forzírovala víc než na jiných školách. ODS je a vždycky byla protiruská - a před vstupem Topolánka do čela strany - dokonce nejvíce protiruská ze všech našich politických stran. Zlikvidovat či citelně ji oslabit bylo tedy logickým ruským cílem - a Topolánek se tak dostal do hledáčku činitelů (možná KGB či nějaké její modernější odnože?), jako člověk, schopný tento úkol zvládnout. On kývl, své zadání splnil, a ruské společnosti – tak slovenská firma očekává – k němu po tomto proruském díle budou vstřícnější, než by byly ke komukoliv jinému. A to nakonec i pro všeobecný ohlas, který si jeho likvidační a průkopnická mise v politické straně někdejšího ruského satelitu získala. Protože šlo - minimálně v evropském prostoru, ale spíš v oblasti celosvětové - o výkon naprosto nadlidský a jedinečný. A dodejme: blahodárný nejen pro Rusko, ale i pro nás občany České republiky.
P.S. Slovo na závěr: Myslíte si, že kdyby byly k mání jen Topolánkovy protiruské narážky a výpady (a že jich nebylo málo), vypouštěné samozřejmě k oklamání spolustraníků i k zamžení vše propalujícího oka ministra Langera, a chybělo by jeho tisíckrát významnější podkopné lopotění pod stranou, v jejímž čele stál, že by mu v kanceláři kteréhokoli ruského podniku dovolili dokončit slovo požalujsta?