Mimořádně rozvinutý sebevražedný instinkt, anebo naopak ansolutní absenci pudu sebezáchovy, prokazuje squadra, která nám v současné době vládne a zove se tedy vládou. Po svých neuvěřitelných kouscích má za sebou událost, kdy se na železničních kolejích nepohnulo kolečko, na krku má generální stávku, za její pád se v noci i ve dne modlí až devadesát procent českých věřících i pohanů - a do téhle nálady, kdy by každý z jejích živých zalezl do díry a čekal, až se vichřice přežene, objeví se na televizní obrazovce představitel ministerstva školství a už i tak dost rozlíceným posluchačům oznámí, že vláda v nejbližší době přistoupí k zavedení školného na vysokých školách. Zhruba 10 000 kč za semestr, čili 20 000 kč za školní rok. Vrcholné vzdělání bude napříště jen pro bohaté a vy chudí, máte-li nadaného synka či dcerku, jste už ostrouhali mrkvičku, zní tento vzkaz, a člověku se po jeho vyslechnutí vzpění všechna krev v těle. Vždyť za studium se neplatilo ani za Rakouska ani za první a druhé republiky, ani za protektorátu, za vzdělání nevybírali bakšiš ani komunisté, všem tehdejším vládám bylo jasné, že zpoplatnění školy by znamenalo vyřadit z možností prosadit se nespočetnému množství nadaných dětí chudých rodičů, které - až dospějí - budou možná schopny posunout vývoj české společnosti víc kupředu, než synci či dcerky lidí bohatých. Je zde přece příklad našeho prvního prezidenta T. G. Masaryka, syna chudého panského kočího, který – kdyby se v jeho době (a to bylo za Rakouska), za školu platilo - by studovat nemohl, nikdo by se o něm nedověděl a nejspíš by nevznikla ani tato republika, která se po desítkách let po něm stává rejdištěm těch nejnestoudnějších nestoudníků a hulvátů, rozhodnutých, že to nejlepší a nejcennější v - a dál už pro nikoho jiného.
Tohle všechno, co prožíváme, není ničím jiným než nejděsivějším a nejproradnějším spiknutím bohatců a zbohatlíků proti všem ostatním lidem . Až se vám zdá, že něco tak obludného není v zemi, kde nenajdete města bez Masarykova náměstí, možné, že to jen sníte odpudivý sen, ze kterého se pronudíte do vlídné a normální skutečnosti, jenže – bohužel – tuhle vlídnou a normální skutečnost nám lidé ze Strakovy akademie už vzali a doslova se třesou nedočkavostí vzít nám toho ještě mnohem víc..Teď jde o to, jestli si to necháme líbit, anebo se proti tomu vzbouříme všemi prostředky, které máme - ZATÍM JEŠTĚ – k dispozici.