Žádné lepší potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíc potřebují... Všichni chceme republiku, ve které se bude starostlivě pečovat o to, aby vymizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami, republiku v níž se nebudeme dělit na otroky a pány.
VÁCLAV HAVEL v roce 1989

V pondělí 21.listopadu, předvedla ČT ve svém večerním programu pokoje, které pražské nemocnice připravily pro pacienty léčené v režimu tzv. nadstandartu. Nemocniční péči nepřipomínaly ty místnosti ani náhodou, člověk by je spíš tipoval za vybraná apartmá hotelů Sheraton. Jako ve slavné Wolkrově básni o kavárně Bellevue vyhlíželo vše jakoby složeno z hudby, tepla a plyše, až na to, ovšem, že tomuhle přepychu nemocničnímu je dáno do vínku nekonečně vyšší poslání než přepychu kavárenskému. Zde totiž nejde o zábavu, ale o úkol vyhánět z našich ochořelých miliardářů veškere myšlenky, domněnky či podezření na to, že by se snad nalézali v nemocnici. Ještě blíže, než jsou zvyklí z domova či firem, se jim proto k rukám i prstům vinou připojení ke všem myslitelným výdobytkům komunikační či audiovizuální techniky, rodiny mohou být stále přítomny, a jakoby z celého toho potěmkinovského uspořádání hřímá prostý vzkaz: Bohatci klid, nic se vám nemůže stát, vždyť máte své peníze! Vás už nikdy neurazí brblání přetížených sester, společné a často neúhledné nemocniční WC a sprchy, u nás budete mít WC nejparádnější a koupelny s vanami výhradně jen pro vás, budete se zde zkrátka cítit jako doma – a právem - vždyť nám za svůj pokoj a noc zaplatíte desetkrát až patnáctkrát víc, než nám za lúžko a noc dávají támhleti chudáci na konci chodby. No a my pochopitelně, budeme oběma těmto kategoriím našich pacientů přidělovat lékařskou i sesterskou péči v tomto poměru. Samozřejmě, na nos to hned nikomu věšet nebudeme, ale po kouscích se k lidem ta zpráva dostat musí. Ostatně kolega Pafko s tím už docela šikovně začal oním příměrem o tom, že jinak se bude v nemocnici jednat s tím, kdo přijede ve velkém bouráku, a jinak s tím, koho přiveze tramvaj.
Ale teď, naši nemilejší, informace pro vás určitě nejpotěšitelnější, pocházející ze stejného zdroje, který jsem uvedl na začátku. Představte si, že těch 1 000 až 1 500 kč, které u nás za jednu noc zaplatíte, nepůjde na zvýšenou péči o běžné pacienty nemocnice či na její lepší přístrojové vybavení, ale jen a jen na ještě vyšší komfort v oněch vašich parádních nadstardantních pokojích, ve kterých si už nyní budete užívat. To ovšem neznamená nic jiného než to, že jejich komfort bude možno bezproblémově povýšovat na superkomfort, přičemž stejně usilovnou snahu zaměříme i na to, abychom počet svých nadstardantních a superkomfortně vybavených pokojů zvyšovali systematicky až k onomu kýženému stavu, kdy nadstardantními pokoji, určenými jen pro vás, zaplníme v každé naší nemocnici vždy celé jedno patro. Čímž vás zcela určitě k vaší vděčné spokojenosti zbavíme jisté nepohodlnosti, vyplývající z dosavadního stavu, kdy se s našimi obyčejnými pacienty můžete na nemocničních chodbách přece jen občas, i když opravdu jen sem a tam, potkávat. Že naším konečným cílem je zbudovat stavebně zcela oddělené, plně autonomní a přístrojově na světové úrovni vybavené kliniky, určené výhradně jen pro všechny z vás, kteří k nám přijedete v už zmíněných velkých bourácích, není snad třeba ani uvádět.









.