Ano, přesně takto, převedeno do věcné řeči, lze číst poznámku prezidenta Klause k probíhajícímu soudnímu jednání o korupční kauze ve vládní straně Věcí veřejných. "Je to absurdní reality show. Je to ničivý prvek vůči politickému systému v České republice, je to věc nesmírně riskantní a nás v každém případě všechny dohromady zásadním způsobem poškozující," kvílí prezident a otevřeně nám tak sděluje, že tahle kauza se neměla otevírat, že to fantastické politické svinstvo, jež vyplývá u předmětného soudu na povrch, mělo zůstat přikryto a nepřístupno, že jsme měli zůstat dál slepí a hluší v zájmu toho, aby byl klid a pokoj, ve kterých by se podobné neuvěřitelné praktiky s napěchovanými peněžními obálkami a řečmi na WC u puštěných vodovodních kohoutků mohly dál rozlézat a šířit jako mor. Ano, přesně tohle nám sděluje náš prezident a tváří se morálně pobouřen nad tím, že tuhle idylu soud s VV narušil, zatímco morálně pobouřeni máme právo být jedině my, občané této republiky, kterým prezident svým výpadem proti soudu nesděluje prakticky nic jiného, než že my nemáme právo na to vědět a dovídat se, jakou hru s námi politici hrají a jakých špinavostí se přitom dopouštějí, protože tohle je věc jejich, politiků, a my nejenže nemáme právo do jejích záležitostí strkat nos, ale nemáme dokonce ani právo se o nich dovídat.
Před časem jsem na televizní obrazovce sledoval scénu, ve které si prezident Klaus stěžuje na to, že Masarykův odkaz se u nás mění v cosi kamenného, neživotného, což je špatné, a že by nám, řečeno po havlíčkovsku, měl Masaryk sjet z hlavy do rukou. resp. z řeči do činů. Řekl bych, že tuto radu by měl prezident Klaus adresovat především sám sobě. Vždyť cílem probíhajícího soudu s véčkaři je najít v neútěšlivé stuaci naší politky pravdu a tu pravdu pak využít k tomu, aby se tato situace zlepšila. Ale o tohle, jak je zřejmé, nejeví náš prezident nejmenší zájem a právě v tomto punktu jde proti odkazu prezidenta Masaryka sveřepěji, než je si možno vůbec představit. Protože Masaryk se přece nikdy nebál otvírat před lidmi nepříjemné věci, šlo-li o to dospět k pravdě. Když bojoval proti pravosti rukopisů byl si vědom, že rozdmychává celonárodní bouři, ale věc pravdy byla pro něj natolik důležitá, že byl pro ni ochoten nastavit kůži. Jsem si jist, že by v zájmu téže pravdy nikdy nenapadl probíhající proces s véčkaři, který se té pravdy chce taktéž dopídit, ale Václav Klaus rozčepýřeně protestuje a dává tak nám všem znovu na vědomí onu starou pravdu, že Masaryk a on jsou dvě kávy zcela a zásadně rozdílné.