K. Peake vyvolala korupční příležitost i vzpomínky na dávnou kolaboraci
lubomir Man, 19.4.2012
Zkouškou politické zralosti se staly hodiny a minuty, které následovaly po oznámení poslankyně Karoliny Peake, že vystupuje ze své domovské strany Věci veřejné a zakládá novou politickou platformu nekonfrontační (rozuměj lokajskou) vůči vládě. Okamžitě se k této platformě začali bezhlavě hlásit a připojovat političtí začátečníci a zelenáči VV (většiou to lidé z venkova), jako např. D. Navrátilová, V. Paggio, J. Rusnok, M. Vacek a další, zatímco tři předvídaví městští matadoři, progresivní typy a počtáři O. Chaloupka, R. Vysloužil a M. Šťovíček uzamkli svá ústa na tisíc zámků a neříkají národu, který napětím ani nedýchá, ani tak ani onak. Stali se totiž svou předvídavou neukvapeností jazýčkem na vahách, (představují tři hlasy, které premiérovi chybí k tomu, aby kývl na pokračování vlády), a tak - třebaže už přihlášky do Fan klubu K. Peake vyplnili i podepsali - ale ještě neodevzdali - mlčí dál a zvědavě čekají, co všechno a kolik toho jim bude za předávací obřad v závěrečné fázi dražby nabídnuto. Vědí, že cena za něj bude do pondělka, kdy má paní Peake ohlásit premiérovi defintivní počet shromážděných přihlášek závratně stoupat, takže držet bobříka mlčení v oceánu dotěrných novinářských dotazů se jim bohatě vyplatí. Vždyť jde o více než dva roky dalšího pravicového vládnutí a s ním spojených ministerských a poslaneckých platů i prebend pro stovky a tisíce lidí, o jejích slávu, o jejích život v přepychu, o zájezdy za hranice zdarma a s přitažlivými požitky, o další polibky ruky šlechticem (to v případě samotné K. Peake), jde zkrátka o tolik, na kolik (půjde-li všechno dobře), může vystoupat odměna oněm zatím "váhajícícím" třem mužům za jejich konečné a až v pravý čas vyjádřené ANO. (Jak se teď asi tlučou do hlavy ti první uspěchaní, kteří si nepočkali.)
Slyšíme dnes a denně o tom, že nejzávažnější potřebou dneška je zlikvidovat korupční prostředí a příležitosti kdekoliv a kdykoliv by se jen mohly vyskytnout. K tomu dodávám, že korupčnější příležitost, než je ona s momentálním čekáním na tři pro vládu zbývající souhlasné hlasy si představit neumím. A jen tak pro sebe se ptám: vadí tohle někomu?
PS. 23. dubna 12
Takže dnes je to už jasné. Za pět minut dvanáct se do odpadlického sboru K. Peake přihlásil p. Šťovíček a prokázal se tak být nejdůvtipnějším členem
celé strany VV. Tím získal nejen hlavní cenu dražby odpadlíků VV, ale i diplom za příspěvek k vysoké politické kultuře ČR. Gratulujeme.
PS. 24. dubna 12
Včerejší zpráva byla agenturami zpřesněna. M. Šťovíček sice vyjádřil svou ochotu podporovat vládu, ale odmítl vstoupit do zákládané platformy K. Peak. Díky tomu platforma K. Peak ještě oficiálně nevznikla, čímž padla podmínka premiéra Nečase, kterou vyhlásil jako závaznou pro další pokračování vlády. Bez ohledu na to však vláda pokračuje. Tím premiér své
slovo, pronesené s důrazem zdánlivého chlapa, srovnal se slepičím trusem.
PS. 27. dubna 12
Sleduji průběh jednání sněmovny k žádosti vlády vyjádřit jí důvěru, před očima mám napravo od řečnického pultu i tvář Karoliny Peak, vedoucí to jakési amorfní platformy označené jejím jménem, sleduji gesta té ženy, její jen lehce měnící se výrazy tváře, bezstarostné i pohrdavé úsměvy, když se opoziční řečníci dotknou morální stránky jejího úprku od domovské strany "zpět" do vlády, a čím déle se téhle kratochvíli věnuji, utvrzuje se ve mně pocit či spíš přesvědčení, že tohle je typ té nejbytostnější kolaborantky, jaká našimi politickými nivami kdy prošla. Sleduji, jak se přeochotně naklání k premiérovi, když se jí ten na cosi ptá, jak psovsky oddaně na něj upírá své oči, a pak, když už premiérův zájem o její názor opadl, jak se vůčihledě neochotně vrací do původní nepartnerské polohy, jakoby zklamána tím, že kontakt s představeným byl jen takto nanicovaté krátký, když ona byla připravena na mnohem víc. A říkám si, že tohle je zřejmě nejzákladnější rys téhle ženy, být výsostně zadobře s tím, který ji může vynést výš (či udržet tak vysoko, jak právě je) - a najednou mi do obrazu premiéra naskočí osoba jiná, muž v nacistické uniformě - snad je to Heydrich či kdosi jemu podobný - a K. Peak se k němu obrací stejně přeochotně a oddaně jako k českému premiérovi, protože i tento muž vlastní onen podivuhodný dar, ze kterého ona může čerpat a který ji přivede ke státním i vládním recepcím, skvostným bezplatným zájezdům do zahraničí a vůbec ke všem skvělým požitkům vládnutí, a hlavně a především, před oka kamer, snímající ji tak dlouho, tak nekonečně krásně dlouho...
Slyšíme dnes a denně o tom, že nejzávažnější potřebou dneška je zlikvidovat korupční prostředí a příležitosti kdekoliv a kdykoliv by se jen mohly vyskytnout. K tomu dodávám, že korupčnější příležitost, než je ona s momentálním čekáním na tři pro vládu zbývající souhlasné hlasy si představit neumím. A jen tak pro sebe se ptám: vadí tohle někomu?
PS. 23. dubna 12
Takže dnes je to už jasné. Za pět minut dvanáct se do odpadlického sboru K. Peake přihlásil p. Šťovíček a prokázal se tak být nejdůvtipnějším členem
celé strany VV. Tím získal nejen hlavní cenu dražby odpadlíků VV, ale i diplom za příspěvek k vysoké politické kultuře ČR. Gratulujeme.
PS. 24. dubna 12
Včerejší zpráva byla agenturami zpřesněna. M. Šťovíček sice vyjádřil svou ochotu podporovat vládu, ale odmítl vstoupit do zákládané platformy K. Peak. Díky tomu platforma K. Peak ještě oficiálně nevznikla, čímž padla podmínka premiéra Nečase, kterou vyhlásil jako závaznou pro další pokračování vlády. Bez ohledu na to však vláda pokračuje. Tím premiér své
slovo, pronesené s důrazem zdánlivého chlapa, srovnal se slepičím trusem.
PS. 27. dubna 12
Sleduji průběh jednání sněmovny k žádosti vlády vyjádřit jí důvěru, před očima mám napravo od řečnického pultu i tvář Karoliny Peak, vedoucí to jakési amorfní platformy označené jejím jménem, sleduji gesta té ženy, její jen lehce měnící se výrazy tváře, bezstarostné i pohrdavé úsměvy, když se opoziční řečníci dotknou morální stránky jejího úprku od domovské strany "zpět" do vlády, a čím déle se téhle kratochvíli věnuji, utvrzuje se ve mně pocit či spíš přesvědčení, že tohle je typ té nejbytostnější kolaborantky, jaká našimi politickými nivami kdy prošla. Sleduji, jak se přeochotně naklání k premiérovi, když se jí ten na cosi ptá, jak psovsky oddaně na něj upírá své oči, a pak, když už premiérův zájem o její názor opadl, jak se vůčihledě neochotně vrací do původní nepartnerské polohy, jakoby zklamána tím, že kontakt s představeným byl jen takto nanicovaté krátký, když ona byla připravena na mnohem víc. A říkám si, že tohle je zřejmě nejzákladnější rys téhle ženy, být výsostně zadobře s tím, který ji může vynést výš (či udržet tak vysoko, jak právě je) - a najednou mi do obrazu premiéra naskočí osoba jiná, muž v nacistické uniformě - snad je to Heydrich či kdosi jemu podobný - a K. Peak se k němu obrací stejně přeochotně a oddaně jako k českému premiérovi, protože i tento muž vlastní onen podivuhodný dar, ze kterého ona může čerpat a který ji přivede ke státním i vládním recepcím, skvostným bezplatným zájezdům do zahraničí a vůbec ke všem skvělým požitkům vládnutí, a hlavně a především, před oka kamer, snímající ji tak dlouho, tak nekonečně krásně dlouho...
Zhlédnuto 1213 x