Když říkám všechno, myslím tím všechno, a to všechno se mi v hlavě neodbytně promítá na pozadí souhlasně pronesených slov Miroslavy Němcové a Borise Šťastného, že už nikdy nedovolí vládu levice. Byla-li už tato slova při jasném vědomí vyřčena, je logické, že právě současné dny se začaly jevit jako vhodný a dokonce nejvyšší čas pro vykonání činu, který je měl přiblížit k naplnění. Vždyť čtyři měsíce před krajskými volbami prokazovaly průzkumy veřejného mínění, že sociální demokraté kráčejí neohroženě k opětnému ovládnutí všech (jedině snad mimo Prahu) krajských zastupitelstvech i k dalšímu posílení svých řad v senátu, takže pouhé další přihlížení k tomuto vývoji se muselo kdekomu ve vládních stranách jevit jako neudržitelné a mohlo se zde zhustit do požadavku KONEČNĚ NĚCO UDĚLAT.
Dopouštím se zde odvážné i bizarní domněnky, ale víceméně oprávněně ji posilují stejně bizarní okolnosti, které aféru Davida Ratha doprovázejí. V prvních zprávách se např. ohlašovalo, že sedm milionů bylo Rathovi předáno v krabici od bot - ale později se upřesnilo, že šlo o krabici na šest lahví vína. Jak si tyto dva tak odlišné předměty mohl někdo splést? Byla snad ta krabice od bot uvedena jako první proto, aby se už dopředu vyvrátila předpokládaná (právem?) a skutečně později vyslovená Rathova obhajoba, že měl zato, že přebírá karton s víny? Ono ale nejen tohle, ale doslova všechno z téhle aféry připomíná scény ze špatně napsané detektivky ze vzdálených končin. Rath byl údajně přichycen nejen s revolverem, ale též s čímsi jako mačetou, a peníze měl zakopány pod podlahou. To si tu podlahu sám odborně odkryl a znovu zasadil? Já bych to nedokázal a nedokázal by to asi mnohý z nás. A že by Rath ano? Anebo že by ten podpodlahový úkryt byl pořízen řemeslníky už při stavbě domu? To by ovšem představovalo doslova parádní tip pro budoucí zloděje, který by kdekterý majitel domu stěží riskoval. Že by pálený politik Rath ano?
Lze se s ohledem na tyto, jakož i na všechny další přepodivné okolnosti Rathova zatčení divit požadavku např. Bohuslava Sobotky, aby zatím stále ještě poslanec David Rath byl pozván aspoň na mandátový a imunitní výbor a sdělil tam, jak na své zatčení pohlíží? Ale všimněme si! S už tradičně co nejtrapněji sehraným morálním rozhořčením se Miroslava Němcová tomuto kroku divoce brání, třebaže ústavní právník jej připouští jako zcela pochopitelný i logický. Čeho se to tedy Miroslava Němcová tak děsí? A bude se právě s ohledem na tyto obavy zvyšovat tlak na poslance Ratha, aby se vzdal svého mandátu a tak se alespoň do krajských voleb zlikvidovala možnost jeho vystoupení před poslanci?
Tvrdím, že ano, a vedle toho se domnívám, že ze strany vládních stran se v nejbližších dnech rozpoutá bujná a mocně se stupňující kampaň ani ne ttak proti Rathovi, ale skrze něj hlavně proti sociální demokracii, protože ta je (v souladu se shora uvedeným (nikdy nedopustíme...), hlavním cílem současně probíhajícího a promyšleně vedeného útoku.