Ano, přiznal se k tomu v interview pro sobotní Právo slovy, že v bitvě u Lipan v květnu 1434 jsme to my neprohráli, ale vyhráli. Tím my myslel samozřejmě vítěze tehdejší bitvy, čili panskou jednotu, sebe, a též nás všechny Čechy, a ani se nás nezeptal, jestli se my na to započítání mezi pány vůbec cítíme. Jestli bychom totiž podle našeho sociálního cítu či podle průvanu v našich kapsách nehledali na lukách mezi Kouřimí a Českým Brodem své místo spíš mezi chudáky z řad táboritů a sirotků, kteří v řečené bitvě dostali od pánů nařezáno a táhne se to takto s nimi (i s námi), vlastně až dodneška.
Zatím co s našimi většinovými sympatiemi k panské jednotě je to tedy poněkud pochybné, Kalouskovo srdce pro ni bije s veškerou vášnivostí a stejně zaníceně se odvrací od jejích chudých protivníků, kterým bychom naopak my, většinoví Čechové, zřejmě drželi palce. Toho si je Kalousek samozřejmě dobře vědom, a tak nevyjádří svou podporu přímo pánům jako celku, ale vybere z jejích řad pána jednoho - pro Čechy nejpřijatelnějšího - a celou svou lásku a přízeň pak vrhne na tohoto jediného, samozřejmě jako na symbol a zástupce všech pánů ostatních. Takže redaktoru Práva řekne: "Můj pohled na svět bude vždy fandit Jiříkovi z Poděbrad, který jako patnáctiletý byl v té bitvě na straně panské jednoty, než abych fandil těm, kteří museli být poraženi, protože byli v té chvíli zemskými škůdci."
Samozřejmě smyslu řečeného Kalouskova pohledu by víc vyhovoval Jiřík z Poděbrad alespoň o deset let starší a tím též rozumově vyzrálejší a za své přesvědčení i činy odpovědnější. Ale není-li takovýhle k dispozici, poslouží ministrovi i Jiřík patnáctiletý, a nejspíš by nepohrdl ani pětletým, jen aby se oklikou přes něj vyhnul přímému vyjádření, komu že to tak umanutě staví podpěru.
Je to smůla, pane Kalousku, když při vašich pokusech předávat svou panskou víru našim lidem jste nucen hledal vytáčky, okliky, náhradníky a symboly, zatímco např. takový Masaryk to měl jednodušší. Řekl, že Naším programem budiž Tábor, čili opak toho, co hlásáte vy i vaše vláda, a národ se mu spontánně postavil po boku. Ani vy byste něčím podobným nepohrdl, ale svým nedemokratismem, úporným příklonem k panstvu a necitlivostí k chudým většinu našich lidí dráždíte a tím nepochybně - kousek po kousku - ubíráte z jejích zdraví. Jako křesťan, soucitíci se svými bližnímí, byste z toho měl vyvodit milosrdný a křesťanský závěr.