Ministr vnitra Jan Kubice poskytl 17. srpna deníku Právo interview a v odpovědi na otázku redaktora J. Troníčka, zda nevydírá policejního prezidenta J. Lessyho tím, že mu nedává odměny, uvedl ministr v odpovědi toto nejpodstatnější: „Za letošní rok žádné odměny nedostal, a pokud nezačne téct voda do kopce, tak ani nedostane.“
Takže rozhodnuto je už dopředu a zřejmě nejen na zmiňovaný letošní rok, ale jak z duchu ministrova vyjádření vyzařuje, i na věčné časy. Protože voda do kopce nikdy nepoteče, nedostane J.Lessy taktéž už nikdy v odměnách ani půl haléře, i kdyby ve své funkci provedl zázraky pozoruhodnější, než provedl Kristus na hoře Olivetské. I kdyby vymýtil zločin a korupci v republice do nejnevinnějšího deliktu, jen jemu jedinému z velké policejní mašininérie, v jejímž vedení stojí, je ze zlovůle ministra vyraženo na čelo cosi jako Kainovo znamení: tenhle nebude nikdy odměněn – ať pracuje dobře nebo špatně, to je mi naprosto jedno. A proč? Protože já to tak chci!
Představte si nyní, že v situaci J. Lessyho se ocitne kdokoliv z vás, na vašem pracovišti, a od svého představeného uslyší na svou adresu totéž, co si policejní prezident na svou adresu přečetl v celostátním Právu. Ale neděsme se zbytečně. Váš představený na vašem pracovišti a před vašimi spolupracovníky vám s ohledem na to, jak by na to tito vaši spolupracovníci hleděli a jak by to posuzovali, cosi tak děsivého nikdy neřekne. To jen na té nejvyšší úrovni v našem státě, to jen ministr naší vlády si dovolí takto mluvit a takto před celým národem ponižovat a šikanovat svého podřízeného. A jedině také na této nejvyšší úrovni – s čestnou výjimkou hlasu prezidenta Klause – se tento ponižovaný a šikanovaný nedočká nikde žádného zastání. Stane se dokonce pravý opak! Předseda vlády Nečas, který by měl dle všech lidských měřítek za takovéto jednání svého ministra okřiknout a šikanovaného policejního prezidenta se zastat, přidá naopak na jeho hlavu též svoji nespravedlivou ránu, čímž přidá další písmenko k tomu, co o něm vlastně už všichni víme. Že je to premiér bez mravního ukotvení, člověk, který nemá přirozené potuchy o tom, co je spravedlivé či nespravedlivé. A že i kdyby ho to náhodou někdy ťuklo, bude mu to naprosto jedno.
Ale tohle přece všichni členové jeho vlády musí vědět líp než my! Přece v jeho vládě sedí a slyší ho stokrát častěji, než ho slyšíme my všichni z televize, rozhlasu či novin. A jestliže pak vidí a slyší, jaký je, jaké dávky licoměrnosti rozdává na všechny strany, jak nespravedlivě posuzuje události i lidi, jak je možné, že s ním v té vládě ještě setrvávají? Proč z ní neodejdou? Vždyť tím, že zůstávají, dávají najevo, že jsou, nebo chtějí být stejní, jako on. A je-li tomu tak, pak je morálně vadná a neopravitelná celá vláda a mravní povinností národa je odmítat ji všemi způsoby, které má k dispozici.