Takže máme nového národního hrdinu a též čerstvý a neotřele zářicí příklad pro naši mládež. Je jím Kurt Knispel, tankové eso wehrmachtu, jehož ostatky se teď vykopávají ve Vrbovci na Znojemsku, a který v hrdinských bojích proti Rudé armádě u Minska, Smolenska, Leningradu a Kurska, stejně tak jako proti vojskům Britanie a USA u Caen a v Normandii, zneškodnil celkem 168 nepřátelských tanků, rozuměj - nepřátelských též pro nás Čechy - a uvaž, že kdyby těch vyřazených tanků z děla Kurta Knispela bylo ještě víc - dejme tomu tisíc nebo dva tisíce - nemusela válka vůbec dopadnout tak bídně, jak dopadla, totiž porážkou Hitlerovy říše, ale jejím velkolepým vítězstvím, po kterém bychom my Češi - jak bylo zcela neodvolatelně Hitlerem naplánováno - cestovali v dobytčácích stejnými cestami a do stejných táborů smrti, jako předtím cestovali židé, i my bychom se přetvarovávali na černý kouř nad komíny elektrických pecí s kapacitou sto spálených těl na jednu pec a jeden den, a padali bychom na rošty těch pecí hromadně, bez výběru, včetně rodičů či prarodičů těch redaktorů ČT, kteří sami by se tak v případě německého vítězství byli pochopitelně vůbec nenarodili, a kteří - díky spojeneckému vítězství přece jen narození - pějí v těchto dnech na rychlopalného tankistu a jeho válečnickou zdatnost ódy. A naopak - pro ty, kteří se jemu i jeho kamarádům z wehrmachtu a SS postavili a tak nás i je samotné od osudového dědictví po židech zachránili, nenacházejí jediné slovo uznání či vděku.
NIKOLIV, naším vzorem a příkladem budiž dnes a též do budoucna voják wehrmachtu Knispel, protože tak nás k tomu zavazuje havlovsko a posseltovsko schwarzenberská politická a státní idea, naše neuvěřitelně krátká historická paměť a hlavně naše ještě neuvěřitelnější tupost, idiocie, zabedněnost i proradnost.

PS. Počítám, že máme jedinou kliku: Že totiž Knispel pálil též na Angloameričany. Kdyby zabíjel jen Rusy, má už možná v Praze bezvadně vyblyštěný pomník.