Fantastická moc médií - a za hubičku
lubomir Man, 18.4.2013
Média drží v ruce moc tak nesmírnou, že si její skutečný rozměr nejsou možná schopna ani sama uvědomit. Dám příklad: Jedno z nejvlivnějších médií u nás, třeba ČT nebo Nova nebo Blesk, nebo případně též tyto tři instituce dohromady, pojmou dejme tomu ideu, že ODS se po letech bojů za pravicové vidění světa vyčerpala už natolik, že nastal čas obměnit ji pravicovým subjektem jiným, čerstvějším, s tvářemi méně okoukanými a idejeme méně zprofanovanými; čili něčím, co do umdlévajícího organizmu konzervatizmu u nás napumpuje novou sílu k činům ještě bohatýrštějším, než jaké zde byly zatím k vidění ze strany ODS i v době, kdy byla ještě v plné síle a svěžesti.
Co je k tomu třeba? V našem případě musí média vybrat subjekt, který by shora uvedeným požadavkům pravicového nástupce po ODS aspoň přibližně odpovídal. Bída současné politické reprezentace na pravém křídle jim, bohužel, neukazuje jinam než k poněkud taktéž zchátralé TOP 09. Ale nezbývá jim než brát to, co je, ustaví tedy TOP 09 jako svého pravicového favorita (je přece jen více prosudetská, více prokatolická a méně národní i masarykovská), a aby jej posílila, respektive aby do něj přečerpala všechny síly z umírajícího těla ODS, musí toto dodýchávající tělo ještě dorazit.
A právě tady, milý čtenáři, se ke slovu dostává právě ona fantastická moc médií, kterou jsem svou poznámku uvedl. Protože médiím v okamžiku, kdy si svého nového pravicového favorita a též jeho (a také svou) příští oběť vybrala, stačí pak už jen jedno jediné prosté, jednoduché a též nejlacinější. Zvát si totiž k řešení všech myslitelných a nemyslitelných problémů (čili co nejčastěji), k interview poslance ODS Marka Bendu, zabírat kamerami co nejvěrněji pohoršlivé cukání jeho víček nad pitomostí redaktorových otázek, mikrofony zas nedůtklivé drnčení jeho hlasu nad tímtéž, a toto obojí, vyvěrající z nejhlubšího poslancova přesvědčení, že právě probíhající nechutné dohadování s přitroublým redaktorem by za vlády idola jejich rodiny Augusta Pinocheta bylo pro politika jeho, tj. Bendova formátu, naprosto nepřípustné, vytváří čarovný kokteil, kterým jsou média schopna ODS zabít a z bledničkové TOP 09 učinit jedinou opravdu významnou pravicovou stranu.
Zda pro nás, prosté občany, méně či více zhoubnou, než byla ta původní, nechám už na vašem svrchovaném úsudku.
Co je k tomu třeba? V našem případě musí média vybrat subjekt, který by shora uvedeným požadavkům pravicového nástupce po ODS aspoň přibližně odpovídal. Bída současné politické reprezentace na pravém křídle jim, bohužel, neukazuje jinam než k poněkud taktéž zchátralé TOP 09. Ale nezbývá jim než brát to, co je, ustaví tedy TOP 09 jako svého pravicového favorita (je přece jen více prosudetská, více prokatolická a méně národní i masarykovská), a aby jej posílila, respektive aby do něj přečerpala všechny síly z umírajícího těla ODS, musí toto dodýchávající tělo ještě dorazit.
A právě tady, milý čtenáři, se ke slovu dostává právě ona fantastická moc médií, kterou jsem svou poznámku uvedl. Protože médiím v okamžiku, kdy si svého nového pravicového favorita a též jeho (a také svou) příští oběť vybrala, stačí pak už jen jedno jediné prosté, jednoduché a též nejlacinější. Zvát si totiž k řešení všech myslitelných a nemyslitelných problémů (čili co nejčastěji), k interview poslance ODS Marka Bendu, zabírat kamerami co nejvěrněji pohoršlivé cukání jeho víček nad pitomostí redaktorových otázek, mikrofony zas nedůtklivé drnčení jeho hlasu nad tímtéž, a toto obojí, vyvěrající z nejhlubšího poslancova přesvědčení, že právě probíhající nechutné dohadování s přitroublým redaktorem by za vlády idola jejich rodiny Augusta Pinocheta bylo pro politika jeho, tj. Bendova formátu, naprosto nepřípustné, vytváří čarovný kokteil, kterým jsou média schopna ODS zabít a z bledničkové TOP 09 učinit jedinou opravdu významnou pravicovou stranu.
Zda pro nás, prosté občany, méně či více zhoubnou, než byla ta původní, nechám už na vašem svrchovaném úsudku.
Zhlédnuto 975 x