Myslím tím Václava Moravce v nedělním pořadu Otázky VM na ČT1. Jako prvního si pozval Jiřího Rusnoka pověřeného prezidentem republiky sestavit novou vládu - a ve studiu ho přijal jako člověka odsouzeného za nejtěžší zločiny k smrti. Ani slovo gratulace k hostově politickému zadání, ani náznak zaběhlé žoviálnosti, ale namísto toho nezvykle nepřátelsky pohled doprovázený otázkami, vypalovanými na hosta jako indiánské šípy, po jejichž zásazích se snad měl pozvaný host sesout pod kofereční stolek jako mrtvý misionář: Uvědomujete si, že svým přijetím úkolu sestavit novou vládu jste fatálně ohrozil jednotu levice? Víte o tom, že nemáte žádnou naději získat důvěru parlamentu? Přiznejte se, že víte o tom, že po prvním neúspěšném pokusu získat důvěru parlamentu dostanete také pokus druhý? Prohlašte zde, že po prvním neúspěšném pokusu získat důvěru parlamentu, druhý pokus už odmínete! a tak podobně. Jiří Rusnok tu spršku šípů s otrávenými hroty kupodivu odrážel jako člen indické sekty vychovávaný od mala k umění absolutní schopnosti snášet násilí, ale já už další veřejnoprání torturu živého člověka nesnesl - a snad poprvé v životě jsem televizor v okamžiku vysílání tohoto pořadu vypnul a odešel. Zhruba po hodině jsem se vrátil, znovu televizor zapnul - a to v okamžiku, kdy Václav Moravec oznamoval Kalouskovi onu všeobecně známou novinu, že je nejnenáviděnějším politikem v Česku. Tím samozřejmě hodně ostnů z mé předchozí nevraživosti vůči němu vypadalo - ale přece jenom si říkám: kdyby takto pravdivě diskutoval i s Jiřím Rusnokem, vyzněla by tahle neděle přece jen kapánek přívětivěji.