Už kdysi jsem napsal, že ODS ovládá nezvladatelný pud sebezničení, vedoucí ji od jedné ničivé aféry k aféře ještě ničivější, od 35 procent voličských referencí k procentů deseti a pak ještě níž, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že v konečné fázi sáhne tato tzv. reformační strana ke klasickému harakiri na otevřeném prostranství, to je k rozříznutí vlastního břicha odspoda nahoru.
Začalo to takto: tuším že ve čtvrtek se na obrazovce ČT objevil pro ODS opravdu přešťastný její člen Boris Štastný a řekl něco v tom smyslu, že strana je v přehluboké krizi, nemá v současnosti ani jedinou důvěryhodnou a přitažlivou tvář na své volební plakáty, a že je tudíž nutno povolat na záchranu toho mála, co ještě zbývá, exprezidenta Václava Klause. To samo o sobě by na vedení ODS nejspíš valný dojem neudělalo, kdyby ovšem poslanec Šťastný současně nedodal, že je s bývalým prezidentem v pravidelném kontaktu, čímž jaksi nechtě (ale spíš chtě), vyvolal dojem, že je s Klausem už na věci předběžně domluven - a že tedy bude stačit, když se vedení strany na exprezidenta obrátí s pokornou replikou o pomoc - a on bude zpátky - tam, kde roky byl. 
Musela pak nastat mezi členy vedení ODS rušná debata, zda do téhle akce jít, či nejít. Nejspíš se v ní poukazovalo i na to, že exprezident není v současné chvíli díky své amnestii pro největší lotry v republice u prostého lidu v prazvláštní oblibě, ale když zase přišla řeč na tu tvář pro volební plakáty a účastníci debaty pohlédli na sebe i jeden na druhého, padlo toto rozhodnutí: jako jeden muž nastoupí celé vedení před oka televizních kamer a požádá exprezidenta Klause jako zakladatele strany a později i jejího čestného předsedu o urgentní pomoc.
A tak se i stalo. Aniž by se svou vlastní domluvou s exprezidentem pojistili proti jeho případnému odmítnutí a tím též té nejsmrtelnější blamáží, jakou si je pro politickou stranu jen možno představit, objevil se v pátek večer hlouček mužů kolem úřadujícího předsedy ODS Martina Kuby a strašněrádobypremiérky Miroslavy Němcové na obrazovkách našich televizí, a po úvodním zpěvu o nekonečných zásluhách svého svatého o ODS požádali jej co nejpokorněji i nejhoroucněji o pomoc.
Odpovědi se dočkali hned následujícího rána z vrcholu naší nejvyšší hory Sněžky: S touhle současnou ODS nechce mít Václav Klaus nic společného. Harakiri, které v tuto chvíli páře břicho naší dřív nejsilnější strany tak prokázalo své dva aktivní aktéry. Kuba, Němcová a spol. ten kindžál do břicha své strany zapíchli a exprezident jím už jen prudce trhl nahoru. Snad aby oběť tak dlouho netrpěla.