To jeden z těch tří má na Nejvyšším soudě strýčka?
lubomir Man, 4.11.2013
Míním tu otázku vážně, protože mi pro danou kauzu připadá nejpřiléhavější. Takže: tři rozbrojníci strany ODS - Fuksa, Tluchoř a Šnajdr - se pokusili vyměnit (a posléze dva z nich skutečně vyměnili) poslanecký mandát, obdržený od svých voličů, za slib lukrativních pozic v dozorčích radách. Policie i státní zástupce v tom logicky postřehli cosi zgruntu nekalého, jali se uvedenou trojici tří kšeftařů s mandátem stíhat, vypracovali i návrh obžalovacího spisu, ale ten jim Nejvyšší soud vrátil s tím, že veškeré dohody a ujednání poslanců, které se udály na půdě parlamentu, podléhají dle ústavy poslanecké imunitě a jsou tudíž nestihatelné. To ovšem státní zastupitelství i policii neuspokojilo a začalo se pátrat, jestli tedy některé z oněch debat a jednání zmíněné korupce se neodehrávaly i jinde než v parlamentu - a dopátralo se těch jiných míst přehršel. Takže s nezlomnou jistotou, že tentokrát u Nejvyššího soudu uspět musí, vypracovalo státní zastupitelství návrh nového obžalovacího spisu, který mu však Nejvyšší soud vrátil znovu - a to prý už definitivně. S argumentem, že na celý případ je nutno pohlížet komplexně. Vyjádřeno lidsky tedy tak, že poslanci mohou páchat komplexně veškerá svoje myslitelná i nemyslitelná alotria svobodně i beztrestně, ať už se nalézají v parlamentu či mimo něj, v parku, na ulici atd. Tam všude mohou krást, loupit banky, podvádět, znásilňovat, všechno se podle výroku právníků z NS dá schovat pod křídla poslanecké imunity.
Selským rozumem se takovýto výklad práva samozřejmě pochopit nedá, nechápe jej ani státní zástupce Ištván, a navíc se tento judikát nalézá v ostrém rozporu práva, jak jej pro podobné případy vypracovala EU.
Ale my zatím vyřizujeme své záležitosti na vlastním nečistém dvorečku a nikdo zvenku na nás nemá. A tak lidu obecnému nezbývá než zatínat bezmocně pěsti a odhánět od sebe onu přirozenou otázku z titulku tohoto článku, k níž bych rád ještě připodotkl: jedině, kdyby odpověď na ni byla kladná, dalo by to naši občanskou víru nikoliv ve spravedlnost, ale aspoň v logiku a zdravý lidský rozum, znovu do pořádku.
Selským rozumem se takovýto výklad práva samozřejmě pochopit nedá, nechápe jej ani státní zástupce Ištván, a navíc se tento judikát nalézá v ostrém rozporu práva, jak jej pro podobné případy vypracovala EU.
Ale my zatím vyřizujeme své záležitosti na vlastním nečistém dvorečku a nikdo zvenku na nás nemá. A tak lidu obecnému nezbývá než zatínat bezmocně pěsti a odhánět od sebe onu přirozenou otázku z titulku tohoto článku, k níž bych rád ještě připodotkl: jedině, kdyby odpověď na ni byla kladná, dalo by to naši občanskou víru nikoliv ve spravedlnost, ale aspoň v logiku a zdravý lidský rozum, znovu do pořádku.
Zhlédnuto 894 x