Před pár minutami jsem to slyšel z úst poslance Kalouska na ČT. Touží být zvolen místopředsedou poslanecké sněmovny, a podle jeho vyjádření, stojí proti této jeho touze jediná věc: totiž komplex méněcennosti oněch poslanců, kteří mají obavu z jeho práva (z této funkce vyplývajícího), totiž práva ujímat se v PS přednostně slova. Není to nic jiného než strach těchto zakomplexovaných lidí z nejzkušenějšího řečníka sněmovny, prohlásil poslanec Kalousek, a tím nejzkušenějším řečníkem mínil samozřejmě sama sebe. Bezpochyby ale, milý a zaražený čtenáři, ani tenhle termín nejzkušenějšího řečníka nevyplynul z hlubin páně Kalouskových mozkových závitů či z hloubky jeho srdce spontánně. Kdepak, to ani v nejmenším, to byl konvenční ústupek, protože v těch hlubinách spontánně a zcela svrchovaně panuje termín NEJLEPŠÍ řečník - a nejlepší řečník nejen v parlamentu, ale v celé republice a možná i na celém světě. A tady jsme u kořene oné záhady, proč je tento člověk všeobecně označován za nejméně snesitelného a nejméně oblíbeného politika v tomto státě. Protože ona ta jeho domýšlivost je na lidské poměry tak zbytnělá a tak hřmotící, že se v hranicích lidského těla není sto směstnat, pod nesmírným přetlakem si tedy všemi póry, hlasem i gesty hledá cestu ven, nedá se zvládnout - no a působí tak, jak domýšlivost na lidi obecně působí - totiž odpudivě. A pochopitelně tím odpudivěji, čím je obludnější a neskrývanější. V okamžcích, kdy tento text píši, se rozhoduje o tom, budeme-li si v budoucnu přednostního slova pana Kalouska v PS užívat, nebo ne. Z celého srdce - a jistě nejsem sám - si přeji to druhé. Bože, ochraň nás!