Děje se neuvěřitelné. V Kyjevě do sebe buší dva davy - povstalecký a vládní. Ten povstalecký s tím začal a násílím se vedle státních úřadů zmocnil i muničního skladu, zatímco ten vládní (policejní), se brání, nechá do sebe tlouct jako do žita a většinou se nebrání, protože takový má rozkaz, nechá se zapalovat molotovými koktejly - policisté hoří, ale z povstalců nehoří ani jediný - ale podle našeho spravedlivého ministra zahraničí Zaorálka a též podle všech vůdčích osobností EU ( s čestnou výjímkou našeho poslance v EU Libora Roučka, který se opovážil říct aspoň to, že násilnické jsou obě strany sporu), se násílí dopouští jedině tábor vládní a spolu s ním i řádně zvolený prezident Janukovyč. To jsou jediní násilníci na Ukrajině a proto je třeba trestat jedině je. A jedině na ně je též třeba vyhlašovat sankce (dle Zaorálkova doporučení zákaz vstupu vládních představitelů Ukrajiny do zemí EU a sankce hospodářské).
Takový je tedy pohled Zaorálka a bohužel i pohled naší vlády i pohled EU na dění na Ukrajině. Míjí se o světelné roky se spravedlností, kterou jako za dob jistého pána s knírkem nahradila geopolitika. Ti povstalci chtějí do EU, nu a protože my patříme do EU, musíme za ty spravedlivé označit ty, co chtějí k nám do EU, byť by to byli třeba i zločinci. Takovéto nazírání na věci a události od nás žádá geopolitika - čili ohledy hospodářské, které jedině - jak je vidno - dnes rozhodují. A spravedlnost a mravnost, které nám jako první a určující požadavky pro všechno naše životní konání vštěpoval prezident Masaryk, si tedy můžeme strčit za klobouk.
Mám za to, že takovýto pohled nás vede do pekla. Přinejmenším mravního.