Je to jednoduché. Ti Ukrajinci, kteří tloukli policisty po hlavách železnými tyčemi, strefovali se do jejích zubů roztočenými řetězy, zapalovali je molotovovými koktejly až pláli jako smrtky o masopustu, což všechno byla nesmírná junda, protože ti policisté měli v prvních dnech povstání přísný rozkaz se povstalcům nebránit - nuže jedině tihle Ukrajinci útoční jsou pro nás hrdinové naší doby a lidé hodni našeho soucitu a naší péče. Jen pro ně posíláme letadla do Kyjeva a po návratu z něj je rozvážíme do našich nemocnic, staráme se o ně jako o miminka, kdežto od nich pomlácení a spálení policisté, ti ať si v Kyjevě klidně zhebnou, ti nás nezajímají, protože my máme v rukou klíč k rozlišení dobrého a špatného Ukrajince. Ten dobrý a ušlechtilý je pouze ten první, ten s těmi tyčemi, řetězy a molotovámi koktejly v rukách, protože to je Ukrajinec PROTIRUSKÝ a už z toho jediného důvodu náš jediný pokrevní bratr. Podle tohoto zvráceného a veškeré lidskosti zbaveného klíče tedy zraněné rozlišujeme na hodné a nehodné naší péče, a jelikož jsou v celém popsaném procesu účastni i lékaři, moc by mě zajímalo, jak tohle nelidské a barbarské kádrování – když už jsou lidskosti zbavení politici a lidé z organizace Clověk v tísni – přijímají oni, zda se v nich nebouří jejich lékařská čest, zda necítí do jakého strašlivého rozporu s Hippokratovou přísahou je vhánějí politici nevidící si ani na špičku nosu, protože kdyby si na něj viděli, museli by si uvědomit, že rozkládát morálku lidí vede vždy k všeobecnému zmaru, který nakonec doběhne i je samotné.