Na tapetě studenoválečníků a rusotluků celého světa a bohužel i naší vlády a hlavně zpravodajství ČT je dnes pochopitelně Rusko - a také kdo jiný, vždyť ruská domobrana začala obsazovat Krym, tak jaképak štráchy, kazimíři a okupanti jsou oni a je proto třeba jim dát do pysku, hotovo, víc se tom bavit nebudeme!
Ano, nebavme se tedy o tom, že v neděli 23. února t.r. zrušil ukrajinský parlament, zčásti nyní očistěný od poslanců Janukovyčovy strany regionů, jazykový zákon z roku 2012, podle kterého měly oblasti s národnostními menšinami, dosahujícími aspoň desíti procent, právo na užívání svého vlastního jazyka jak ve školách tak i v jednáních s úřady. O praktickou použitelnost rodného jazyka tak bylo prvním aktem nově osekaného a nacionalistickým řevem otřásajícího se parlamentu vpodstatě oloupeno 400 000 Rumunů, 200 000 Bulharů, desetitisíce Maďarů a - hlavně více než osm milionů tzv. čistých Rusů (včetně 60 procent občanů Krymu), s přídavkem dalších milionů Ukrajinců z východu i jihu země, tíhnoucích historicky spíše k Rusku, než k Ukrajině samotné.
To se tedy událo v neděli 23. února a rusky cítící obyvatelstvo, jež bylo svědkem protiruského běsnění na Majdanu v předchozích dnech, okamžitě pochopilo, oč zde kráčí. Že totiž nejde o nic jiného, než o první akt kruté protiruské agrese ve stylu někdejšího fašistického rusobijce i židobijce Štěpána Bandery, na Majdanu otevřeně vzývaného jako hrdina z minulosti a zavazující příklad pro majdanskou přítomnost. O akt první, po kterém se logicky daly očekávat akty další a možná ještě zrůdnější. A tak jako odpověď na čin už dokonaný i na očekávané činy budoucí, povstal ještě v průběhu oné neděle 23. února téměř celý ukrajinský východ i jih s poloostrovem Krymem jak na obranu svého jazyka, tak na obranu svých - nyní diskriminovaných - sympatií k Rusku. Ruské ministerstvo hned následujícího dne v pondělí 24. února proti zrušení jazykového zákona na Ukrajině protestovalo a o dva dny později stejný protest vyjádřil rumunský prezident Basecu, bulharské ministerstvo zahraničí a maďarský ministr zahraničí Martonyi.
Takový byl tedy začátek a vlastní příčina současné ukrajinské krize, o které se v zájmu věci na straně všech protiruských sil ovšem zásadně nemluví a je v podstatě zakázáno ji jakýmkoli způsobem připomínat. Protože světové veřejnosti, včetně veřejnosti naší, je třeba podat ukrajinskou krizi tak, že zde byla zákonná (ve skutečnosti však nezákonná) a současně i hodná (a to tak moc hodná, že v zájmu vznícení ptotiruského běsnění dala svým odstřelovačům v hotelu Ukrajina rozkaz ke střelbě do zad vlastních bojovníků, jak je doloženo z telefonického rozhovoru mezi ministryní zahraničí EU a ministrem zahraničí Estonska). Avšak dříve než tato zákonná a hodná vláda Ukrajiny mohla přikročit k bodu A svého usilování a jmenovitě tedy k řádnému a bohulibému vládnutí, vpadly do jejích snah - a to jako bod B - zlé proruské síly - zvláště pak ty na Krymu. Jak to bylo doopravdy a co bylo mezi body A a B, o tom se nesmí mluvit, to je třeba zamlčet a sám termín jazykový zákon, který by sám o sobě mohl na celou pověst o ušlechtilé ukrajinské vládě vrhnout stín podezření, je dnes nejpečlivěji hlídaném a za sto zámky uschovaném tabu celého protiruského běsnění, jehož jsme v současných hodinách a dnech svědky. A to ve výsostném zájmu lži, která má z Ruska učinit světové nebezpečí číslo jedna. Tak zhoubné, že doknce i válka je proti tomuto světovému nebezpečí ospravedlnitelná.